Rčení, že doma není nikdo prorokem, se potvrdilo. Do letoška jsem literární tvorbu svého málem-krajana neznala a knihu si vybrala v knihovním regálu novinek jen tak naslepo a to přesto, že anotace na záložce je - na Malvern - poněkud velkohubá. Ale rozhodně nelituju. Ač akční žánry v podstatě leží mimo hranice mých čtenářských preferencí a kniha po jazykové a stylistické stránce je velmi přímočará, nečetla jsem nikdy více psycho příběh. Postavy se přelívají jedna v druhou stejně turbulentně a zákonitě jako se míchá svět tzv. normality a psychó,zy. Vážně si nemůžete být jisti, kdo a co vás zahltí v příští větě. Úmyslně jsem si během čtení nehledala nic o knize, ani autorovi, takže teprve tady v ultrastručném životopisu (nepsal si jej nakonec pan spisovatel sám?) jsem se dozvěděla, že má osobní zkušenost s psychiatrickými pacienty, a je to na poměrně stručném textu znát. Protože něco tak intenzivního a -opět paradox - uvěřitelného napsat jen na základě nějakých rešerší a kazuistik, bylo by zázrakem. Vysoká literatura to tedy rozhodně není, ale ani jen další jednosezónní bizarní kuriozita. Zasloužila by si druhé čtení, ale momentálně má na knihu podánu rezervaci nějaký jiný čtenář a já mu v tomto zážitku nemíním bránit. Jsem sama zvědavá, zda si ji ještě někdy půjčím. Hvězdička navíc za asi nejparadoxnějšího bojovníka za pravé, tradiční hodnoty - přírodu, lásku, odvahu a autentičnost.

Já mám Petra ráda, jeho knihy mě baví, ale v tomhle jsem se nějak párkrát ztratila...Možná na knížku nebyl ten pravý čas...zkusím jí někdy ještě jednou :)