Roky 1988 – 2019 ve vybraných událostech, namíchaných tak, že monumentálnost dějinných velkoudálostí se obrousí těmi droboučkými - a vzbudí úsměv. Citáty filozofické a biblické se střídají s košilatými vtipy a hláškami typu „to si děláš kozy“, lidová kultura s méně lidovou, počasí s kriminalitou, politici autorem oblíbení se silně neoblíbenými (dá se lehce vysledovat, kteří jsou kteří). Některé oblasti (školství, církev) a osobnosti (Nohavica, Knížák) jsou sledováni ve vývoji, což pro pár z nich dopadá ostudně. Pointy, rýmy, palindromy, citoslovce a pár hrozných hrubek. Je tam zkrátka VŠECHNO. Autor soudí, že lidé dnes potřebují čím dál tím víc naděje (a to tvrdil v době, kdy byl covid ještě pevně zavíčkován!). Možná chtěl, aby to se čtenářem dopadlo přesně jako se mnou: forma knihy mě většinou pobavila, obsah mě naplnil pocitem určité zmarněnosti. Tak má s tou nadějí asi pravdu.