Egon Schiele (1890-1918) byl průkopníkem rakouského expresionismu a jedním z nejvýraznějších portrétních malířů 20. století. Jeho tvorbu definuje neklid a výrazná barevnost, jeho deformované postavy se vzpírají tradičnímu pojetí krásy. Schiele nejprve pod vedením Gustava Klimta zabrousil do blýskavého secesního stylu a poté rozvíjel svou vlastní, drsnější a nepřikrášlenou konfrontační estetiku ostrých linií, obscénních křiklavých odstínů a afektovaných protáhlých postav. Schieleho portréty a autoportréty šokovaly vídeňskou konzervativní vládnoucí třídu bezprecedentní psychologickou a sexuální intenzitou, která si libovala v erotických, obnažených a znepokojivých pozicích. Mnozí Schieleho současníci považovali jeho díla za ošklivá, pro mnohé byla však nepřijatelná především z morálního hlediska. V roce 1912 byl umělec dokonce krátce vězněn za obscénnost. V dnešní době je Schiele obdivován za svůj revoluční přístup k lidské postavě i za svůj přímý a neskutečně horlivý až zuřivý kreslířský styl. Tato kniha vybírá z Schieleho tvorby to nejdůležitější a představuje jeho krátkou, avšak plodnou kariéru a jeho nesmírný přínos rozvoji moderního umění, který lze sledovat až k současným předním umělcům a umělkyním, jako jsou například Tracey Eminová nebo Jenny Savilleová.