k týhle knížce mě přilákala obálka a pak téma alternativní historie. A ve výsledku se z toho vyklubala docela šílenej mix, kde setkávají Hanebný pancharti/Tucet špinavců s Underworldem a kupou brakových hororů. Takže tu teče krev, hodně se tu střílí a o nějakou useknutou končetinu taky není nouze. Autorka má fajn styl, chemie mezi členy komanda tu funguje a zvrat na konci docela překvapí. Prostě oddechovka je to docela povedená. Jen by to mohlo být tak o padesát stránek kratší, ve druhý polovině jsem si totiž říkal, že kdyby to byla ve výsledku povídka, bylo by to možná pro příběh lepší... ale Brunhoferová to ukočírovala docela v pohodě. Jen u scény, kdy chce kněz zpovídat vlkodlaka, jsem nevěděl, jestli brečet anebo se smát nad takovou hovadinou... každopádně jako oddechovka na víkend je to fajn.

Přichází Vendula Brunhoferová a její Hladový národ. Lekce z dějin upíří alternativní historie a neb zapomeňte na Stmívání. Vendula Brunhoferová není čtenářům fantastiky neznámá. V roce 2017 debudotvala v nakladatelství Brokilon svou space operou Čas oblevy a také publikuje v žánrovém časopise Pevnost (příkladem budiž její povídka Posádka odehrávající se za první světové války.) Tuto povídku nezmiňuji náhodou, protože v ní autorka ukázala svůj vřelý vztah k moderní historii a modernímu válečnictví. A přesně to zúročila ve své druhé knize. Tou je Hladový národ a na rozdíl od výše zmíněné povídky nás zavede na válečná pole druhé světové války. Říše Thule. Svět, do něhož nás autorka zavedla, je dost jiný, než ten který známe z hodin dějepisu. Po té, co co spojenci málem vyhráli válku se čarodějům, mágům či okultistům třetí říše podařilo otevřít bránu do jiné dimenze a s ní do našeho světa vtrhli upíři. Během poměrně krátké doby podstoupili pohlaváři říše proměnu v upíry a pod jejich vedením získala Říše Thule vládu nad prakticky celou Evropou. USA uzavřelo dohodu o neútočení a veškerá centra odporu byla zneškodněna. Nebo skoro všechna. Upíři a ti ostatní. Autorka zaplnila svůj svět dvěma druhy upírů. Zatím co létavci jsou spíš nemyslící netopýři, kteří sají krev, ta vyšší sorta nemrtvých se rekrutuje proměnou z lidí. Ale proměna není vhodná pro každého. Musíte být jen čisté rasy. Pak budete takřka nesmrtelní a všichni národové vám budou sloužit za chodící krevní konzervy. Tedy kromě Rusů, kteří odolávají útokům hrdinných germánských šiků. A pak jsou tu vlkodlaci. Ti slouží v upírském vojsku jako lovečtí psi. No a nakonec je tu to podivné andělské dítě. Příběh. Když jsem psal, že byla smetena skoro všechna centra odporu, musím zdůraznit slovo SKORO. Stejně jako v Asterixovi zůstala v Galii jedna vesnička všehoschopných odpůrců Římského míru. Také v okupované francii se nalézá malá britská posádka. Právě tu se snaží najít výsadkářské komando pověřené tajným úkolem, který by mohl zvrátit takřka prohranou válku. A zatím co se skupinka odvážlivců honosících se jmény slavných režisérů a herců (což je jedna z mála pop kulturních narážek v knize) probíjí k cíli své cesty. Ve Varšavském ghetu se trápí dívenka Ilka se mění v bytost s andělskými křídly a vedena jakýmsi divným vnitřním hlasem se po svém pokouší zvrátit průběh války. Že přitom uzavře absolutně nepravděpodobné spojenectví s důstojníkem Říše Thule, je tak trochu z nouze ctnost, ale především dobrý autorský tah, který dává Ilčině dějové linii moc pěkný rozměr. Že se cesty andělského dítěte a britských výsadkářů záhy spojí není snad ani spoiler jako spíš logické provázání těchto dvou dějových linií. Ale jak do toho všeho zapadá zběhlý germánský vlkodlak, to už musí ctěný čtenář odhalit sám. Ale právě lehce cynický vlkodlak Joachim je právě ten, kdo do veskrze pochmurného příběhu přidává špetku humoru. Několik krátkých dějových odboček pak přivádí na scénu nejen nečekané spojence, ale také několika ráznými tahy dokresluje obraz autorkou vybudovaného světa. Takže tu máme stále atraktivní téma alternativní historie Druhé světové války, upíry a vlkodlaky, přičemž ti prvně jmenovaní značně nabourávají obraz vybudovaný ságou Stmívání. Poměrně přímočarý příběh pak kromě akce nabízí především klasické tipy hrdinů, jenž jsou zajímavé především tím, jak řeší svá morální dilemata. Přestože je kniha poměrně úzká a vyústění některých situací občas dost předvídatelné, potká naše hrdiny několik opravdu zajímavých dějových zvratů. Ale jednou z největších deviz Hladového národa je poselství o naději. Ta mi v knihách, kterých se na naší domácí scéně objevilo poslední dobou hned několik, zatraceně scházela. Tím v žádném případě nechci říct, že příběh není ponurý, akční a hrdinové ze všech střetů vyváznou bez morální poskvrny. Autorka má historické reálie nastudované a těch několika přehmatů si běžný čtenář asi ani nevšimne. Problém však vidím v logických dírách, ty jsou místy dost zřetelné. Zatím co systém bran, jimiž se hladovci dostávají do našeho světa, nepostrádá svou vnitřní logiku, nikdo nám například nevysvětlí, jak to, že dívka která doposud nikdy neopustila Varšavu, umí Anglicky a Německy. O tom, proč se upíři vlastně s říší Thule spojili, místo aby nácky prostě vykrvily jako všechny ostatní, také není ani zmínka. A byť jde vlastně o vyprávění které zhltnete za dva večery, mohla se autorka těmto věcem věnovat s větší pečlivostí. Naopak potěší lehká ruka, jíž je celý příběh psán a vytříbený jazyk, který mnohdy knihám tohoto druhu chybí. Povedená obálka je pak pěknou třešničkou na téhle příjemně chutnající jednohubce. 75%