Jakožto někdo, kdo se považuje za echt kritika tohoto autora musím uznat, že tato knížka je pro mě mnohem zajímavější, než autorovo zbylá díla. Asi to bude tím tématem obecně, ne o tom, že se z Fromma najednou stal někdo, kdo náhle přináší něco nového (pardon posílám těm, kteří jeho knihy mají rádi). Ale tady v té knížce jsem aspoň měla dojem, že je to téma užitečné, zajímavé a opředené prostě trochou mystiky (prostě agrese, destruktivita spojená s nějakou tou analogií s Hitlerem nebo Stalinem, co víc si přát). Na stranu druhou mi přišlo, že některé věci jsou tak prostě naznačené (přitom by si zasloužily větší pozornost), na stranu druhou jsem v průběhu čtení získávala pocit, že se autor prostě opakuje. Ale to není žádnou novinkou, když čtete něco od těch známých psychologů. Fromm je velký kritik např. Lorenze a ve své knize udává některé důvody, proč. Ani tak mě sice v argumentech proti Lorenzovi nepřesvědčil, ale každý autor v tomhle má svou vlastní pravdu a názory, takže to se do hodnocení knížky nepromítá. Prostě někdo je v souvislostmi s lidmi větší a někdo zase o něco menší optimista. Za mě - je super, že existuje nakladatelství, které společnosti přibližuje myšlenky těchto psychologů. Tahle knížka od Fromma mě každopádně ze všech bavila úplně nějvíc.