Moc těšit na tenhle večírek.Zvědavý na tuhle Paní Dallowayová. Když ty květiny zavonět,hodně se radovat.Ono ten pugét,však hodně zamotaný. Ne pořád jenom ta Paní Dallowayová.Sposty lidí a vzpomínky.Ne všichni snob.Taky hlavně lidi a ty mít srdce a skryté touha a přání.Květnatá řeč jako zarostlý záhon za naším dvorek. Určitě hodně existencionální balení a v tom mnoho skrytá věc.Muset číst pomalu.Někdy zpátky skákat a zpátky zase.Jako pes za ocas.A z toho bolet hlava.Ani spánek nepomaha.Odstavec nestačit ani nestačit číst mezi řádky.Cítit,jako nějaký cizinec v lunaparku.Moc pocit jako atrakce (muž s obří hlava). Určitě muset číst za domácí úkol a jako závazek číst znovu.Potom snad ještě víc veselejší. Obávat se,že číst i jiné složitosti předtím,ale tady můj intelekt často nestačit. Virginia Woolf však nedá spát a někdy číst i jiné knížky její zamotané.Takže ten večírek dáme znova.To potom bude velky šrumec. Woolf velká kočanda a Ženská.Vy my rozumět. Jinak velká výzva.Posedět na lavičce a kniha držet v ruka.Určitě budu chtít znovu přičichnout nejenom stránky.Ty květiny,ty květiny. Ta krása všedního dne.To vlečení.Ta nejistota.Okamžik. Člověk se sám utváří.Každý jsme sám. A s věkem je vše jinačí.Mění se. Obyčejný den má najednou jinou barvu.Uvědomění. Každá sebemenší prchavost,může být obrovským zážitkem.

Virginia je naprosto skvělá spisovatelka, ale určitě není pro každého. Tuto knihu dle mého názoru dokáže ocenit pouze ten, kdo tomu čtení dokáže věnovat veškerou soustředěnost a ochotu vrýt se pod povrch každodennosti. Vidět věci jinak. Nebýt povrchní a lhostejný ke svému okolí, ale uvědomit si, že každý z nás si píšeme svůj vlastní příběh.