Být Joël Dicker režisér, tak jistě točí jen výpravné velkofilmy ;-). Opět tu máme detektivní román, který je dějově bohatý, s několika dějovými linkami, vyprávěný z více pohledů, se spoustou postav a všechny jsou důležité. Kniha má téměř 600 stran, tempo je pomalejší, ale stále se něco děje. Celý příběh je neuvěřitelně promyšlený, ale tipovat pachatele se nedá. Autor si se čtenářem pohrává jak kočka s myší. Neustále přidává nové skutečnosti a když už si myslíme, že je to jasné, tak v další kapitole je vše jinak. Z kladné postavy je během pár stran darebák a naopak. Příběh je nadstandardně propracovaný a naprosto nepředvídatelný. Zároveň je celkem složitý s větším množstvím postav, že vyvstává otázka, zda to už není přehnané. Z četby, která má bavit a sloužit k odreagování, se tak stává něco, co je náročné na pozornost. A za to váhám nad hodnocením. Zaokrouhlím nahoru, ale je to tak 4,5*, tedy 90 %. Rozhodně doporučuji, i přes určitou náročnost je to vynikající počtení :-).

Jsou knihy, které i přes pokročilou hodinu v noci nemáte sílu ani chuť opustit. A právě takové píše Joel Dicker. Kniha o Baltimorských byla moje první od tohoto fenomenálního vypravěče, a i když nasadila laťku strašně vysoko, Zmizení Stephanie Mailerové se jí skoro dotklo. Přes šestset stran, flashbacky do minulosti, moře postav a přesto jsem pořád udržela krok. A to, co u jiných autorů nemám ráda - odbočky a podrobné příběhy vedlejších postav, tady úplně hltám - prostě skvělé, doporučuji a plný počet.