Upéct mlsnému kamarádovi dort není vůbec snadná záležitost, zvláště když vám v domě řádí kleptomani a záškodníci, na které jsou lidské smysly krátké. To se potom šmírující sousedi nestačí divit, co ten dědek bláznivá Pettson zase vyvádí, proč leze na střechu při cestě do obchodu, z jakého důvodu jeho kocour pobíhá po zahradě se záclonou přivázanou na ocásku a tak dále. Přestože je příběh řazen v sérii jako první, chronologicky mu předchází "Jak byl Fiškus malý a ztratil se", odkud bych sem mohla nakopírovat komentář a nemusela změnit téměř ani slovo. Vydavatel se mému skřítěti trefil výběrem přesně do vkusu a doufám, že další dobrodružství laskavého dědy a mluvícího kocourka budou následovat. Mile veselá jízda s nádherně barevnými, zábavnými ilustracemi. Kéž by příběhy byly delší, nebo (ideálně) jich v jedné knížce bylo víc. Je to cácorčin "až" druhý nejoblíbenější díl, já však jeho zápletku považuji za nápaditější a vtipnější. Opět jasných 100%.

Příběh o často dotčeně prskajícím, mluvícím a narozeniny třikrát do roka slavícím kocourovi Fiškusovi nemá chybu, ale ilustrace jsou snad ještě lepší, jak zmínili mnozí přede mnou. Já osobně se nemůžu vynadívat třeba na kůlnu na Anderssonově pastvině, kde vedle kůlny stojí i zlostný býk a spí. Jemu na hřbetě sedí dva taktéž spící ptáčci, a hlavně: pod bílým okénkem kůlny rostou tak obrovské maliny!!!