Knihu jsem koupila ve slevách na základě zdejších komentářů, ale nečetla jsem je, ani anotaci, jen jsem usoudila, že když dají čtenáři databáze knize 83 % hlasů, určitě bude stát za to. Jakmile jsem se začetla do první kapitoly, už jsem svého rozhodnutí litovala - věčný problém imigrantů a domorodců, tentokráte v Británii; už zase? Ale odolala jsem nutkání knihu odložit a četla jsem dál. Skončila jsem večer, poslední stránky jsem dočítala téměř potmě, protože se mi nechtělo pouštět na tenhle křehký příběh ostré světlo. Komentáře tomsokar a lusila s dovolením podepisuju. Antická tragédie v aktuálním obsazení, a výborný způsob psaní (zármutek - s.165, 166). Pět postav v pěti oddílech a každý má svou pravdu. Různé pohledy několika aktérů, kteří všichni patří do stejné skupiny, pro nás jsou prostě muslimští imigranti. Velmi doporučuju! "Ona chce hledat spravedlnost v Pákistánu?" Do posledního slova vložil veškeré znechucení potomka imigrantů, který chápe, čeho všeho se rodiče vzdali (rodiny, kontextu, jazyka, známých věcí) proto, že národ, k němuž původně patřili, neplnil svůj úkol a neumožňoval jim žít důstojně.

Dobře napsaný román, ale od strany 200 pro mne začal být hodně nepravděpodobný. Zejména ta jistota v podstatě hloupé holky, že jí naaranžovaná scéna v parku vyjde přesně tak, jak si ona naplánovala, no nevím, ani chování syna ministra nebylo pak věrohodné. Komu stranit? Jistěže ne teroristům. Ale já nestraním ani imigrantům ani jejich dětem, narozeným už v cizině, ti všichni by měli bezezbytku přijmout pravidla ciziny nebo se vrátit domů ke kořenům. Vypůjčím si myšlenku jedné z postav , tuto větu: ...nejde o nic jiného než o jednoho britského občana, který se k národu otočil zády a vyměnil ho za uskupení, jež si libuje v ukřižovávání, stínání hlav, bičování, napichování hlav na kůly, dětských vojácích, otroctví a znásilňování. A bohužel, teplo domova a sourozenecká láska to nezachrání.