„Existují věci, které lze měřit. Existují věci, které má smysl měřit. Ale co lze měřit není vždycky to co má smysl měřit; co je měřeno, nemusí mít žádnou souvislost s tím, co opravdu chceme vědět.“ Kniha, od které jsem možná čekal přece jen trochu víc. Vím o ní delší dobu, ještě předtím, než vyšla u nás. A možná jsem ji nakonec ani neměl číst. Toho času pracuji pro organizaci, kde dnes a denně vidím příklady toho, co autor popisuje. Management posedlý tabulkami, neschopný vidět cokoliv jiného, utopený v detailu, zcela ignorující širší realitu, a zároveň trpící selektivní slepotou, aneb nepohodlná čísla se neukazují a nezkoumají. A to jsem vzděláním technik, tedy k číslům a grafům mám veskrze pozitivní vztah. Autor knihu rozdělil do několika kapitol, dle oblastí, které zkoumá, mimo jiné a ne v tomto pořadí: business a finance, zdravotnictví, armádu a policii, státní správu, školství a vysoké školství, filantropii a neziskové organizace. Vše je kriticky hodnoceno s ohledem na sběr a zpracování dat. Ukazuje realitu posedlosti měřit vše, bez schopnosti datům porozumět, ukazuje prokletí korporátního světa, deziluzi a absolutní ztrátu motivace technických odborníků a některých dalších profesionálů a významné omezení inovací. Na příkladech ze školství demonstruje známé problémy, například vítězství kvantity nad kvalitou, v podobě obřího množství nekvalitních odborných článků, za účelem posílení postavení instituce. Ukazuje další a další příklady z všemožných oblastí, nástup „úředníků“, bez zkušeností, bez znalostí, čtenáři je z toho až smutno. Množství příkladů na úkor analýzy proč se tak děje je asi ten největší „problém“, který s knihou mám. Chybí mi detailní náhled na příčiny dnešního neutěšeného stavu, nějaká teorie, proč k tomu došlo. Je zřejmé, že snadný přístup k číslům, tabulkám a grafům umožnil snadněji rozhodovat široké vrstvě jedinců, je stejně tak zřejmé, že pro současný překotný svět je tento způsob nakládání s daty naneštěstí, ať už v jakékoliv podobě, nezbytný. Je to konečné stádium byrokratického světa? Doufám, že ne. Nakonec to není o tom, že by měření a sledování „tvrdých ukazatelů“ bylo inherentně špatné, jako spíš o tom, že často svádí k podvodům, manipulacím, přikrášlování skutečnosti a vylepšování výsledků za účelem zlepšení odměn jednotlivců. To je důsledek tyranie metrik. „Metriky fungují nejlépe tehdy, pokud ti, kteří jsou měřeni, věří v jejich smysl a opodstatněnost.“

Relativně krátká a snadno pochopitelná kniha. Bohužel se mnohé myšlenky opakují, což knihu občas činí trochu nudnou. Nicméně hlavní myšlenka knihy je důležitá a stojí za to jí věnovat pozornost. Velkou výhodu knihy je to, že s její kritikou naší ekonomiky mohou souhlasit jak zastánci levice, tak i pravice. Žijeme ve věku měření odpovědnosti a mřených výkonů. Pokud jsou policisté odměňováni podle počtu vyšetřených zločinů, nesnaží se o prevenci kriminality, která by je připravila o výsledky. Špičkový chirurg užívá svůj špičkový úsudek k tomu, aby dal ruce pryč od jakékoliv situace, která by mohla testovat jeho špičkové schopnosti (a tím potenciálně ukázala jeho chybu). Pokud odměňujete manažery podle cen akcií a zisků, mají i oni dostatek příležitostí toho zneužívat. Je moderní dávat více pravomocí pacientům než lékařům, i když pacienti nemají dostatek kvalifikace a informací k tomu, aby se mohli racionálně rozhodnout. Snaha o maximalizaci měřitelného výkonu vede často jen k tomu, že se maximalizuje snaha o růst měřeného parametru na úkor ostatních věcí, včetně kreativity. Znalosti je nutné dělit na ty které lze dát do vzorců a na ty, které je sice možné se naučit zkušeností, ale nejde je dát vzorců. Autor připomíná, že už Hayek viděl v metrikách problém, díky kterému nemůže fungovat socialismus (nebo spíše ten typ socialismu, který zde v minulosti byl). Když je měření prováděno dobře, může být prospěšné – často to ale tak není. Pokud nevedou metriky přímo k problémům, velmi často je lidé dělají zbytečně a nikdo data v nich nepoužívá k ničemu užitečnému. Existují i věci, které jsou příliš složité na to, abychom je zahrnuli do tabulek a grafů. Problémy, které lidi nutí využívat metriky jsou nedostatek důvěry mezi lidmi a přehnaná důvěra v čísla, která jsou často neopodstatněná nebo chybně používaná. Mnoho institucí jako školství i zdravotnictví se v minulosti dokázalo zlepšit i bez metrik, důležitější je, aby společnost vytvářela tlak na jejich zlepšování. Autor detailně popisuje metriky u policie, zdravotnictví, školství, vědě, politice a méně u soukromého sektoru (i když je zjevné, že i zde jsou metriky nemenším problémem).