Ztotožňuju se s pisatelovým ústředním tvrzením, že Marxovo pojetí svobody umožnilo komunistickou totalitu a legitimizovalo ji. Neexistuje mezi nimi ovšem žádná nutná souvislost a Walicki si předsevzal, že ve svojí knize zmapuje spletité historické cestičky, vedoucí od myšlenek vyložených v Ekonomicko-filosofických rukopisech anebo Německé ideologii až k Leninově revoluci a Stalinově diktatuře. To se mu po mém soudu povedlo. Mrzí mě jen, že rezignoval na svoji ambici obohatit klasický liberální pojem svobody o to nosné, co lze z kritiky marxovské svobody upotřebit, i když kontrastuje obě pojetí v úvodních pasážích své knihy věcně a důsledně. Diskuze o limitech pojetí totalitarismu a jeho přínosech pro politické vědy přišla mi příliš vnitrooborová na to, aby mě vyloženě bavila; nalezl jsem v ní přesto poučení a nemohl bych autorovi její zapracování do knihy s čistým svědomím vytknout. Ačkoli se Walicki světonázorově jasně vyhraňuje proti marxismu, nabádá k jeho poctivému (opatrnému) studiu - už jenom proto, aby nás působivost Marxovy kritiky kapitalismu neučinila slepými k ideologicko-utopickým základům, na kterých spočívá.