Přesně tento druh knih ráda vyhledávám a čtu. Určitě doporučuji číst knihy popořadě jak vyšly, aby celý příběh dával smysl. Vyjadřuji svůj velký obdiv k autorce, která dokázala vystoupit z anonymity a bez bázně a studu píše o svém životě s psychiatrickou diagnózou schizofrenie. Její kniha/y jsou za mě obrovskou motivací a inspirací pro lidi s jakýmkoli duševním onemocněním. Autorka je důkazem, že tato diagnóza není červenou stopkou pro šťastný a spokojený život! Že lidé s touto diagnózou nemusí končit zavření v ústavech, s plným invalidním důchodem nebo stigmatem toho divného blázna, kterého se lidé bojí a vyhýbají se mu (bohužel toto není ojedinělý přístup veřejnosti k lidem s psychickou nemocí). A nejen proto jsou všechny tři knihy Homo psychoticus tak moc důležité a potřebné!!! A já za ně DĚKUJI! A kdybyste pořád ještě pochybovali o přečtení těchto knih, tak jsou opravdu velmi čtivě napsány, autorka vás udržuje v ději, držíte jí palce a máte pocit jako na procházce jejím životem. Přeji autorce jen vše dobré a držím moc palce.

Třetí knížka autorky mě přesvědčila, že jsem se v komentářích k jejím ostatním knížkám nemýlila a nebyla v tom mém hodnocení žádná troufalost ani nepochopitelné neporozumění. Na to jsem už reagovala v diskuzi k druhé knížce. Rozhodně nezpochybňuji, že psychická nemoc velmi omezuje život, ale autorka píše právě i o tom, jak si svůj stav mnohdy sama vědomě zhoršuje.