Při poslední návštěvě knihovny mi náš nejmladší (13 měsíců) přinesl tuto knížku. Řekla jsem si, proč ne:-) Je to naše 4. knížka od M. Drijverové. Předchozí knížky (Zlobilky, Nezbedníci a Povedené prázdniny), které jsme od ní s dcerou četly, se mi líbily, ale až touto knihou si získala mou velkou pozornost. Tamarín jí pomeranč, který má 12 dílků, a vzpomíná, co se v uplynulém roce v zoologické zahradě přihodilo. Každý dílek symbolizuje jeden měsíc v roce:-) Hned s 1. dílkem pomeranče jsem se náramně pobavila. "Uááá! Uááá!" zapištělo miminko. Janinka! Už zase! pomyslel si opičák Tamarín. Opět se vzbudila. Možná má hlad. To by bylo dobré, pak bych ji podal mamince a ta by ji nakrmila. Ale jestli chce pochovat... Chtěla. (s. 6) Musím říct, že čtení bylo velmi emotivní. Kniha začala humorně, ale brzy mne příběhy tamaríní rodinky a dalších zvířat dojímaly, neměla jsem daleko k slzám. Příběhy zvířat jsou napsány tak, že si člověk při jejich čtení uvědomí různé věci, zamýšlí se nad chováním a pocity druhých, osamělostí, kamarádstvím, pozlátkem, učí se empatii atd. Nejvíc se mi líbily příběhy o harpyji (osamělost), klokanech (obavy ze zklamání partnera, partnerská láska, bezpodmínečná láska k dětem) a o lachtanech (nešikovnost, vztek rodičů, strach ze selhání, skryté obavy o dítě, uvědomění si, že všichni nemusí být dobří ve všem, skrytý talent). "To snad není možné!" řádil starý Lachtan jako lev. "Kde jsme k tomu nešikovi přišli? Ať mi radši nechodí na oči!" Malým tamarínkům bylo Bertíka líto. Jak se asi cítí, když se na něj tatínek stále zlobí a když ho nemá rád?! "Myslím, že tak to není," řekla jim paní Tamarínová. "Jeho otec se hněvá právě proto, že mu na Bertíkovi záleží. Má o něj starost - a lze to pochopit. Co z něj bude, když nedokáže to, co druzí?" (s. 43) Dcera mi při čtení kladla spoustu otázek. Aby lépe pochopila, o čem se v příbězích píše, tak jsem jí danou situaci připodobňovala k situacím z naší rodiny. Hlavu jí také zamotala fráze "vařila se v něm krev":-) a měla obrovskou radost, když vyšlo najevo, že lachtan Bertík má v sobě skrytý talent. Dalším kladem této knížky je, že se čtenář dozví spoustu zajímavostí ze světa zvířat. Třeba že u opiček se o mláďátka stará tatínek nebo že harpyje chytají ptáky a opičky. Často chodíme do zoo, ale popravdě jsem vůbec netušila, jestli tam mají tamaríny. Ani manžel nevěděl... Mají je tam a knížka nás ispirovala k tomu stát se jejich patrony:-)

Knihu jsme do knihovny koupili na základě zdejšího hodnocení a já se přiznám, že jsem po jejím přečtení byla trochu zklamaná. Nesedlo mi poměrně často používané slůvko ubikace, podobně jako věty typu "vím jen, že má ženu a dceru", když byla řeč o gibonovi. Také návštěvy zvířat v různých pavilonech mi nepřipadaly reálné. Potom jsem si přečetla komentář Osice a pochopila jsem, že moje výhrady jsou výhrady osamělého dospěláka. Že společné čtení dětí a rodičů posune knihu na jinou úroveň, že kniha může dětem opravdu pomoci chápat vztahy a pocity. A moc se mi ulevilo, protože knihy od M.D. vyhledávám už od dob, kdy jsem je četla se svými dětmi. Takže děkuju za prozření a přeju všem čtenářům zajímavé počtení.