Povedená kniha o životě Jošta, synovce Karla IV., syna jeho bratra Jana Jindřicha, který byl moravským markrabětem a svými ambicemi a politickými schopnostmi, které často provázely velmi nekalé praktiky, dosáhl až titulu římského krále. Kniha zachycuje poměry v Čechách, na Moravě, v Uhrách a v Polsku v době předhusitské. Trochu jsem se ztrácela v množství postav a občas mi neseděly použité výrazy. Např. slovo "tuzér" mi úplně zaskřípalo v uších. Někde pokulhávala korektura - správně bylo použito slovo kobka - jako místo věznění a dva listy dále se několikrát vyskytuje slovo kopka - jako by se jednalo o kopku sena ...

Při podobné četbě mě vždy napadá, že kdyby zbraně hromadného ničení byly k dispozici už ve středověku, dnes bychom tu nebyli. Kvůli moci a majetku si členové šlechtických a hlavně královských rodin šli často nemilosrdně po krku. Nedělali to jen Lucemburkové a před nimi Přemyslovci - ti v tom byli skutečnými mistry, to vůbec nebyla česká specialita, takhle se činili ve všech vládnoucích dynastiích. Ústřední postavou románu je samozřejmě moravský markrabě Jošt, ale velký prostor dostávají i další historické osobnosti. Menší pozornost je věnována jeho bratrům Janu Soběslavovi a Prokopovi a mnohem větší jeho bratrancům českému králi Václavu IV. a v té době uherskému králi Zikmundovi. Obzvlášť rozporuplná a psychicky nevyrovnaná osobnost Václava IV. tu má velkou roli. Postava moravského markraběte Jošta mě vždy hodně zajímala a nejen proto, že denně chodím kolem jeho jezdecké sochy i kolem kostela svatého Tomáše, kde je pohřbený, takže při hodnocení možná nejsem úplně nezaujatá ;-). Jošt sice nebyl žádný svatoušek, naopak byl obratný a zároveň lstivý politik, toužící po moci a v zájmu svých cílů neváhal měnit strany a názory, ale jako markrabě byl prozíravý a velmi schopný finančník. Obnovil brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince. Jošt byl neobyčejně vzdělaný, rád četl a knihy si půjčoval i od Jana Husa. Současníci ho považovali za nejschopnějšího člena lucemburské královské rodiny své doby, myšleno samozřejmě ve své generaci. Byl zvolen i králem Svaté říše římské, ale z královského titulu se netěšil dlouho, na tento trůn dosáhl jen několik měsíců před svojí smrtí. Jošt byl posledním moravským panovníkem, po jeho smrti už připadl titul markraběte vždy českým králům. Už toho raději nechám, tady bych byla schopná napsat velmi dlouhý elaborát... :-) Kniha mě moc bavila, je napsaná s mimořádnou lehkostí a vtipem, jako málokterý historický román. Několikrát mne napadlo, že autor místy volil spíše humornou než vážnou verzi. Slovní hašteření hlavních postav bylo velmi často úsměvné :-).