Zapomeňte na Šíleného Maxe, Cestu krve či Světovou válku Z, protože Plyšákokalypsa předčí všechna vaše smělá očekávání. A dost možná přinutí přehodnotit sbírku heboučkých přátel, o kterých návštěvám tvrdíte, že je schováváte pro děti. Carlton Mellick III se vydává cestou necestou, polem nepolem, skrze apokalyptický svět, v němž hračky doslova zmasakrovaly lidstvo a teď se snaží vybudovat lepší zítřky. Že vám to nepřijde dostatečně bizarní? No, vyprávění má svá esa v rukávu a byla by škoda vytahovat je takhle na veřejnosti. Rozhodně ale buďte bez obav, žaludek se vám zvedne v každém případě, ať už při počátečním šití plyše na živou tkáň, nebo v závěru, při čtvrcení dětí. Prostě makabrózní úlet, který se pohybuje v rovině zvrácené imaginace, ale i uvolněné nadsázky. Tady zkrátka platí to samé, co u autorových předchozích knih - buď si jeho šílenou fantazii a jednoduchou stylistiku zamilujete, nebo už po prvních větách budete sepisovat žalobu na nakladatele za útok na vaši mravopočestnost.

"Pouhej fakt, že mě místo masa a krve tvoří vycpávka a drátky, přece neznamená, že jsem míň živej než ty." "Jestli se mezi ně mám infiltrovat, musím vypadat opravdově." Upozornění: Příběh je plný vojenských zvěrstev a sprostých hraček i slov. Tohle je opravdu jen pro jistý zaměřený okruh čtenářů. Prosím také, pokud vám náhodou vnutí číst knihu v rámci "Čtenářské výzvy" nedělejte to, pokud se na to necítíte! Nejen, že pokazíte hodnocení knihy samotné, ale z obsahu se možná i poblijete. Například scény z masokombinátu jsou opravdu jen pro otrlé. Pokud tu najdete nějaké divné nebo sprosté slovo, prosím nepropadejte panice a CITUJI "Sundej si ty brýle." Poznáte pak, že žít v opravdovém světě není procházka růžovou zahradou s plyšovou hračkou v ruce. I když je to pinda. Paróón, panda. Citát: Někdy nejlíp zapadnete, když vyčníváte. Po nepříliš přesvědčivém příběhu Lidožrouti z Lízátkova jsem se trochu bál, přečíst si další příběh od Bizzarreho CM3. Ale dal jsem to a jsem tomu rád. Plyšákokalypsa je krvavý masakr, plný vraždění, znásilňování a hanobení rasy plyšáků. Tedy až do tý doby, než se hračky vzbouří a začnou s lidstvem vyhlazovací válku. Pak naopak znásilňují, hanobí a vraždí plyšáci. Tak že o zábavu a krev a orgány tu není nouze. Kdo si v bizzarru libuje, bude si to užívat jako plyšová panda se samopalem. Malá ochutnávka: Nepřítel scházel po schodišti do chodby v čele se zuřivě vrčícím tygrem s abnormálně velkou hlavou z froté látky. Těsně před tím, než za sebou Julie zavřela, se střetla s tygrem pohledem. Byl to více než dvoumetrový na zadních se pohybující plyšák, ďábelský Tygr z knížek o Medvídkovi Pů, jemuž z korálkových černých očí sršel krvežíznivý výraz. Musím opravdu vychválit celý koncept příběhu. Nejen, že se zde vracíme do minulosti malé Julie, která se zamiluje do plyšové pandy se jménem Poro, ale prožíváme s ní i pohnutky, které jí v budoucnu dovedou až k několika operacím, aby se z ní panda stala. V příběhu je plno zvratů a překvapení. Čím blíže jsem se dostával ke konci příběhu, tím více jsem žasnul nad tím, jak obrovskou má Carlton Mellick III. představivost a hlavně jsem z hrůzou pochopil, že tak by to asi bylo, kdyby se to stalo. Když se pak dostanete k pointě celého příběhu, zemřete smíchy. A když cestou potkáte oživlé Barbie a Keny, umřete dvakrát. Citát: Pojďme domů dělat děti. Pravda je, že jsem už od jedenácté kapitoly nechtěl číst dál. Je tam totiž ještě kapitola dvanáctá. Zdálo se mi, že jedenáctá kapitola je přesně to, jak bych chtěl, aby příběh skončil. Jenže jsem si přečetl dvanáctou kapitolu a řval jsem "co to byl sakra za debilní konec!!!" Tu samou reakci měl fanoušek, čitatel, v komiksovém BONUSU na konci knihy. Nakreslil ho sám CM3 jako doslov ke svému příběhu. Nazval ten komiks jednoduše BONUS. Bonus je o tom, jaké asi jsou reakce čtenářů na konec příběhu. Některé reakce se ani nedají citovat. Kdo chce pěkný klasický konec, přestane číst po jedenácté kapitole. Plyšákokalypsa za to rozhodně stojí. Je to dojemný příběh plný porozumění a lásky . . . krom toho výše jmenovaného ostatního zvěrstva. Citát: Rozveselovat děti byla skvělá zábava . . . ale nakonec mi vždycky umřely.