Dnes v noci bude setkání čarodějnic jaké se ještě nikdy v historii celého světa nekonalo. Kdesi za devaterými zeměmi, v desátém carství, v Podslunečném panství..... Číslo osm v sérii je další ucelený Hellboyúv příběh. Předmluvu k němu napsala Jane Yolenová. Tato Americká spisovatelka napsala přes tři stovky knih. U nás zatím známá jen z povídek a jedné vydané knihy Například Útěk do věčnosti (sbírka Čarodějové) nebo Máma umřela (Ve sbírce To nejlepší z hororu a fantasy z roku 1993) a nebo z knihy Princ Egyptský. Ve své předmluvě dává čtenářům jednu zásadní otázku: Víte snad ještě o někom, kdo píše o Babě Jaze? A kdo může spojit knihu „Proměny“, Rasputina, Knihu „Legends of New England“ a „Bibli“? No přece Mike Mignola!! Citát: Tedy holky, vy vypadáte, jak když někomu utek kompost! Tento příběh nakreslil Duncan Fegredo. Je to hlavně poznat na světlejších koutech temnějších míst. Tam, kde by Mignola vytvořil temný, strach nahánějící prostor zahlédnutý koutkem oka, vytváří Fegredo světlejší odstíny, které můžete vidět na živo. Mignola by třeba nikdy nenakreslil šibenici na kterou svítí sluníčko a kolem rostou fialové kytičky. (strana 17 tohoto příběhu) Tím vlastně dokazuje, že není Mikeův plagiátor, ale že si jede to své a umě tak doplňuje Mignolův příběh. Ale jinak je to perfektní příběh, který se vlastně skoro v ničem neliší od příběhů předcházejících. Má to humor, (Chudák veverka) akci (Drž hubu) , krev (No, pár kapek ukáplo) a klasické Hellboyovo hlášky. A sakra, to už stačí! Chvály bylo dost. Malá ochutnávka: Naše staré dobré Anglické zákony se nyní vypořádají s jejich bídnými těly, ale náš pán, BŮH, je bude teprve soudit. A protože jsou zatvrzelé, budou jejich duše plát v Pekle na věky. POPRAVTE JE! Tak trochu černá ovce v mé knihovně. Začal jsem tuto sérii později a už se mi nepodařilo sehnat Temnotu vábí (Darkness Call) v pevných vázaných deskám. Mám jen brož, která je o půl cenťáku menší, než ostatní vázané knihy v tvrdém přebalu. Působí trochu rušivě s tím zubem. Nebudu nad tím moc hellbulet, nic s tím nenadělám. Kvalitu obsahu brož nikterak nemění. Vybral jsem dvacet čtyři citátů a vložil je Miku Mignolovi do jeho profilu. Při čtení jsem poslouchal Německou speed metalovou skupinu Blind Guardian a jejich studiová alba „At The Edge Of Time“ (2010) a „Beyond The Red Mirror“ (2015) Citát: Ať se to stalo jakkoliv, všechny příběhy končí stejně.

Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdami, ale nakonec jsem se rozhodla pro to "nižší" hodnocení. Pravdou je, že v hellboyovském univerzu jsou svazky, které mne bavily o chlup více, já se do nich více ponořila a zhltla je na posezení. Což tady úplně neproběhlo, nebo tedy ne na 100 %. Tím nechci říct, že mi tento svazek byl vysloveně špatný, to určitě ne. Ale necítila jsem se tolik vtažená do příběhu, jako se mi poštěstilo již dříve. Každopádně chci vypíchnout jednu věc, resp. pochválit Mignolu, že se rozhodl v tomto svazku více soustředit na slovanský folklor (především tedy ruský), což pro mne osobně bylo takové jako ozvláštnění. Takže tu potkáte nejen Babu Jagu, ale i Kostěje Nesmrtelného, Peruna nebo třeba Domovoje, které Mignola velmi zajímavě zakomponoval do děje. Za tohle ozvláštnění tedy palec nahoru. Jinak skvělé hlášky, skvělá kresba - jako vždycky. Akorát mi tu pomalu začíná chybět větší zapojení Ú.P.V.O. do děje, Hellboy v posledních pár dílech dělá sám na sebe. Tak snad se někdy zase dočkám!