Sice je tato kniha napsaná slohem, který mě přenesl několik staletí nazpět do Kristova života. Ježíš ve svých myšlenkách mi připadal vypočítavý a ve svém mínění, že je něco víc než ostatní a možná i cynik jak je napsáno v anotaci. Každopádně mně to přivedlo k zamyšlení jaký byl jeho opravdový život. Nejvíce asi vypovídá o této knize věta v závěrečném shrnutí o autorovi - Zobernův Ježíš je člověk se všemi nedostatky, vášněmi a chybami, který celý život hledá vyšší duchovní pravdu a často končí zklamán a bez naděje.

Asi jsem čekal něco jiného. Nejde o apokryf, nejde o parafrázi, jde o nepříliš důvěryhodný a vnitřně nesourodý pohled autora. Proč nedůvěryhodný? Mne nevtáhl a necítil jsem, že se dá hlavní postavě vůbec věřit - na začátku v podstatě lehkoživka, v prostředku lékař a na konci člověk s mesiášským komplexem komplikovaným touhou uniknout ven do obyčejného života. Ostatní postavy plní jen papírově vymezené úlohy. Kdyby autor zvolil jiné jméno pro svou hlavní postavu, asi by všichni pochopili, o kom chce mluvit, ale neuspěl by. Takto se mu podařilo vyvolat senzační očekávání, která se u mne nevyplnila. Některé kapitoly špatné nejsou - Havran, Ryba. Celou dobu se jak hlavní postava, tak knha zmítá mezi otázkou, zda je hochštapler nebo mystik. A vítězně odchází ten první. Možná by se to dalo přirovnat k Rushdieho Satanským veršům, ale ty jsou - narozdíl od této knihy - opravdovou literaturou, která může naštvat, ale v sobě cosi, co drží pohromadě. Tady ne.