V životě jsem nečetla žádného moldavského autora a je to moje ostuda, že literatura evropské země je pro mě taková exotika. Proto jsem byla zvědavá a snad i natěšená. Má to tak dobrý rozjezd: hlavní postava s krásným jménem Nistor Polobok musí odčinit něco zřejmě hodně špatného, co provedl jakési srdcové dámě, jinak trhlina v zemi pohltí celé město, ne-li celou zemi, možná nedejbože Zemi; je to sociálně kritické, korupce a tak. A pak je to celé tak podivně uchopené a těžkopádně popisované, že jsem se musela přelistováním několikrát přesvědčit, že se děj odehrává v 21. století. Byť moldavské, je to skrznaskrz ruskorealistické, jenom si z toho autor vzal to (pro mě) nejotravnější. Polopatické popisy, dialogy s těžkým zadkem, volba slov. Nistor Polobok je opakovaně nazýván "plešatý úředník", "plešatý ouřada", "tělnatý úředník" a "tělnatý plešoun", popř. pro změnu "tělnatý a plešatý úředník". Když jsem to četla leckdy potřetí na jedné stránce a po čtyřicáté deváté celkem (Word je dobrý počtář), cítila jsem jehly pod nehty. Mihne se tam postava spisovatele: šestnáctkrát si zopáknete, že je to "minimalistický prozaik". Uf. Nu což, dočetla jsem, ale ani toho rozuzlení se pořádně nedočkala. S počtem hvězd jsem tak naložila mnohem lakotněji než autor s plešatými úředníky.

Upřímně s kritikou od kap66 nesouhlasím. Pět hvězdiček sice nedám, ale v rámci žanru, regionu a toho co chtěl autor předat, se mi kniha líbí a po pravdě, co se týče literatury Rumunska a Moldavska, je jedna z mých nejoblíbenějších. Je pravda, že jsem rumunofil a moldavofil, takže vidím dost věcí jinak, ale přál bych si aby dal čtenář knize alespoň šanci.