„Byl to Verhoeven, který se v rámci svých možností pokusil donkichotsky podmanit Hollywood přímo na jeho území. Byl to smělý plán, který nevyšel a zřejme nikdy vyjít nemohl. Přesto boj tohto Nizozemce s hollywoodskými větrnými mlýnmi nedopadl v jeho umělecký neprospěch.“ Ako ročník 81, ktorý svojho času frčal na RoboCopovi, ako puberťák sa nechal unášať (alebo čo) Základným inštinktom a bol v kine na mäsiarčine Vesmírna pechota, som túto knihu proste musel mať. Ale! Nikdy by mi nenapadlo, že režisér, ktorý bol po presídlení do USA osočovaný z toho, že je perverzný úchyl a béčkarský barbar, raz dostane knihu, ktorá je taká náročná na čítanie, že ak nemáte vyštudovanú filmovú kritiku, asi sa tak úplne nedokážete naladiť na jej vlnovú dĺžku napriek tomu, že ste možno aj vy kedysi frčali na Paulových krásne zvrhlých filmoch. Najviac ma bavila časť venovaná jeho hollywoodskej kariére, kde sa raz za radom postupne líčili jednotlivé filmy. To ale bola paradoxne najkratšia časť publikácie. Niektoré ostatné kapitoly, myšlienky, podnety a postrehy zaujímavé, iné šli absolútne mimo mňa (Paul a Ježiš). Príjemne ma zaskočila explicitná fotogaléria, hoc nie vždy to bol príjemný pohľad (na to sú ale fanúšikovia šialeného - ? - Holanďana dozaista nielenže zvyknutí, ale ostatne akiste i zvedaví). Rušili ma niektoré veci, napr. divné preklady (Speed s Keanu Reevesom autor publikácie prekladá ako Rychlost, prečo?), školácke chyby (Bont namiesto de Bont) a v podobných publikách nemám rád, ak sa napr. pri filme Mlčanie jahniat do zátvorky píšu roky 1989 – 1990; som zástancom toho, aby sa písal proste rok výroby. Fakt kvalitne a rozhľadene napísané a za to 4*, ale miestami toho na mňa bolo fakt priveľa, strácal som sa v tom a nudil som sa. Takže nakoniec alibistické 3*.

Je dobře, že v češtině vznikla studie o asi nejslavnějším nizozemském režisérovi současnosti. Zdeněk Hudec se toho chopil se vší parádou a dal si opravdu záležet. Ocenit se musí přístup, kdy v první části rozebere všechny filmy obecně a v těch dalších se pak věnuje jednotlivým tématům, která je prostupují. Určitě nejlepší je v tomhle směru rozbor motivů Ježíše Krista, který jde opravdu do hloubky, odkryje spoustu nového a je vidět, že autor už o této problematice jednu knihu sepsal. Další kapitoly jsou sice o něco slabší, pořád ale nabízejí nový pohled i na ta díla, která jsou hodnocena jako nejhorší (Muž bez stínu, Showgirls) a čtenáře vysloveně nalákají na to si něco z Verhoevena pustit. Pozitivem budiž i to, že až na výjimky se autor vyhýbá extrémně odborným názvům a je stále čtenářsky přístupný, i když pochopitelně vyžaduje po čtenáři alespoň základní znalost filmových pojmů a asi i Verhoevena jako takového. Z čistě estetického hlediska by asi byla lepší silnější tloušťka knihy, protože v tomto podání jsou písmena extrémně nahuštěná a někdy se text čte docela obtížně. Je asi škoda, že filmu Elle se kniha moc nevěnuje, na druhou stranu kvůli studii o něm si ji čtenáři asi úplně nepořizují. I když je někdy text zbytečně odborný a některé kapitoly a pohledy mi přišly trochu navíc, pořád jde o hodně přístupnou studii, která nabídne ucelený pohled na dílo Paula Verhoevena, odhalí něco o jeho inspiraci a motivech, kterými se zabývá, především ale doplní čtenářovi filmy, které natočil ve své vlasti, a které bohužel v našich končinách nelze sehnat, čímž doplňuje komplexní portrét svérázného filmaře, který patří k těm výraznějším a osobitějším. 80 %