Ztotožňuji se s ostatními - tohle je opravdu příjemné překvapení, čtivý a inteligentní apokryf, pohled na historické události z doby kolem roku 33 z pohledu Římanů, především méně známé osobnosti, setníka Cassia Longina (jenž, podle Jana, "mu probodl bok kopím a vyšla ven krev a voda."). Líbí se mi autorova pokora, s jakou k látce přistupuje, rešeršní vytěžení tématu, téměř klasická schopnost zachycovat poutavě myšlenkové pochody, z nichž staví vnitřní monology (nejen) hlavního (anti)hrdiny, i smysl pro vizuální stránku vyprávění.

Kdybych nečetl "Jeho království" od Waltariho, asi bych dal plný počet hvězdiček, ale pod jeho dojmem mám chuť dát jen hvězdičky tři. Kniha je výborně vyprávěná, děj pěkně šlape, prostředí i dobový způsob myšlení jsou dobře vylíčené, ale ten silný dojem, který se mě zmocnil u Waltariho, tu vůbec nenastává. Autor se soustředí spíš na děj než na vnitřní prožitky postav, takže zatímco Waltari je niterný a poctivě procítěný, jeho postavy jsou plné trýznivých otázek a děj se odehrává v téměř detektivních dialozích a společných pochybnostech, tady jde vesměs o hotové typy, které prostě zažijí obrácení a začnou pronášet teologické fráze. Některé dokonce (např. Marie z Magdaly) už všechno předem ví a ještě před Ježíšovým ukřižováním mluví jako farář z kazatelny. Přitom z evangelií víme, jak byli Ježíšovi učedníci natvrdlí a jak dlouho nechápali, než se jim učení teprve s jeho smrtí a vzkříšením začalo skládat a dávat smysl. Dokonce i Ježíš tady pouze mluví "podivné věci", ale nemá žádné zvláštní charisma, kterým by si čtenáře získal. Zatímco Waltari je prodchnutý zvláštním, až mystickým světlem a setkání hlavního hrdiny se vzkříšeným Ježíšem mají neopakovatelnou atmosféru (která nutí se k těmto částem knihy stále vracet), tady se člověk "jen začte" do jednoho z mnoha románů o velikonočních událostech. Osobně mi z románu silněji utkvěla jen závěrečná symbolika Longinova kopí jako Mojžíšovy hole vyvádějící vodu (a krev) pro ostatní... Možná je to dost, ale možná je to málo. Dávám tedy čtyři hvězdičky, abych neodrazoval, ale současně vyjádřil, že něco důležitého mi chybělo. A to byly pochybnosti, otázky a tajemství.