Jak to, že má zrovna tahle kniha tak málo čtenářů? Možná je to opravdu tím pomalým tempem zaznamenávání vzpomínek, nebo popisem způsobu života, který už zaniknul... Sama mám ale takové knížky nejradši. Josef Škvorecký tvrdil, že skutečná literatura je denním sněním, a podle mě to právě romány jako Obzor dokládají. Stejně jako válečná fronta, která prochází v nevelké, ale přesto dostatečné vzdálenosti od vesnice, v níž se děj odehrává, zůstávají historické události v příběhu jen kulisami. Ale přesto jsou přítomné prostřednictvím každodenních situací, břitkých rozhovorů, dlouhých monologů postav... I nejmenší detaily věrohodně dokreslují atmosféru konce 2. světové války a následujících let. Vyprávění není prvoplánově nostalgické, je jen procítěné, klasické, propracované – a obohacující.

Pokud hledáte knihu s velkou akcí a mnoha zvraty v ději, běžte raději "o dům dál". Tato kniha poklidně plyne, nikam nespěchá a nechává čtenáře unášet proudem vypravěčových vzpomínek na dětství a dospívání v poválečném období v malé polské vesnici. Přemýšlivá kniha o životě, válce a smrti, dojemné vyprávění o hledání vlastního "obzoru".