Kronika tradičně nazývaná Fredegarova představuje významný a v podstatě jediný pramen k dějinám franské říše v 7.–8. století na sklonku vlády Merovejců a v době nástupu dynastie Karlovců. Vznikla nejspíše v Burgundsku kolem poloviny 7. století a je sepsána v tzv. barbarské latině. Celá kronika se sice skládá ze čtyř knih, první tři knihy však obsahují s výjimkou několika pozdějších vsuvek (např. genealogie franských králů spojující Franky s Trójany) jen komplikace starších autorů (Hyppolita, Hydatia, Eusebia, Jeronyma, Isidora Sevillského a chronologie panovníků a papežů) a uzavírá je resumé Dějin Franků Řehoře z Toursu až po smrt krále Chilpericha I. (584). Proto nejsou v tomto vydání zahrnuty. Cenná je až čtvrtá kniha Fredegarovy kroniky. Na dílo Řehoře z Toursu přímo navazuje v témže roce 584, který je také čtyřiadvacátým rokem vlády krále Burgundů Guntramna. Začíná jako stručné letopisy burgundského království, ale autor (či autoři) se postupně stále více rozepisuje a je očividné, že byl buď svědkem popisovaných událostí, nebo s nimi byl dobře obeznámen. V devadesáti kapitolách dovádí své líčení po smrt Flaochada, burgundského majordoma v roce 642. Na ně navázali příbuzní krále Pipina Mladšího Childebrand a Nibelung, kteří pokračování dovedli až do roku 768 do nástupu Karla Velikého a Karlomana. . Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.