Začátek? Kresba na stránce s názvem první kapitoly v knize "Vřelé vzpomínky" je brutální. Začala jsem se smát. Smála a smála. A smála. Na úvod se to hodilo. Jak to bylo dál? Vlastně strašně dobrý. Některé poslední díly mě skoro až nudily, ale tohle bylo vlastně strašně fajn. V některých momentech neskutečně hluboké (a tím nemyslím výstřihy na obálkách kapitol) a konečně nějaké podstatné info o Gantzu. To mi udělalo radost. Konec? Jako vždy zakončeno epickou řežbou, která bude pokračovat v dalším díle. Což je ok, ale tenhle scénář se opakuje s přesností švýcarských hodinek :( Ale byť to tentokrát šlo, na pět to není. Doba, kdy jsem sérii hodnotila takhle je pryč. Ale dvacátýšestý díl mi dal naději, že ne nenávratně ;)

Děj se zase hýbe dál. Kuruno se vypořádává se svým znovuoživením, vztahem k Tae a s přiznáním Reiky. Mezitím se Kikuči v Německu dozvídá o Gantzu dost překvapivé skutečnosti. Konflikt se pomalu stává globálním a další mise se odehraje v Itálii proti oživlým sochám s podporou týmů z celého světa.