„Ztěžka jsem dopadla na židli a hlavu si dala bezradně do dlaní, aby bylo vidět, že mám situaci pevně pod kontrolou.“ Není to moc dlouhé čtení, až mám skoro chuť Zuzanu Hubeňákovou obvinit z tvůrčí lenosti. Humorná přirovnání a konstruktivní metafory seká jak Baťa cvičky, ale jakmile dojde na souvislý příběh, odbíhá v každé kapitole k nějaké nedůležité historce. Pravděpodobně doufá, že čtenář během četby zapomene, o čem ústřední linie byla. Stran osnovy tak autorka selhává na plné čáře; „rodinná“ komedie se rychle mění v one woman show, přičemž hrdinka ve skutečnosti ani není hlavní hybatelkou děje – pouze osobou, která pomáhá sourozenci v nesnázích. Ačkoliv tedy vlastní děj příliš nefunguje, bohatě to vynahrazuje situační komika. Těžko jsem se bránil smíchu při líčení komplikací s hlídáním sousedovic dítěte, prodejem auta nebo návštěvou maminky. Je to hravé, české, spontánní a ze života. Mít kniha ještě zápletku, jež by neměla podobu rozvitého vtipu, dal bych jí bez otálení i pět hvězd.

Komentář píšu pár měsíců zpětně a musím přiznat, že mi z této knihy už v hlavě moc neutkvělo, jen nějaké epizodky. Sem tam jsem se zasmála, ale obecně mi to přišlo trochu nemastné, neslané, asi jsem čekala trochu víc.