Nějak tam toho zlého bylo na mě příliš. Moc nepochopení, nemocí, nenávisti, moc nedorozumění.... Knih s tématem vážné nemoci jsem četla více, nevyhýbám se jim, možná právě proto, když srovnám, tento příběh z nich nevyjde nejlépe. Tolik negativního, co na mě během čtení dopadlo, jsem u žádné podobné knihy nezažila. A nebylo to tím tématem. Vůbec jsem nechápala jednání ani jedné ze tří žen, jejich neschopnost si věci vyříkat, otevřít tu Pandořinu skříňku. Ano, název je přesný....Kéž by si to dokázaly říct včas.....

Tak trošku jsem s výběrem této knihy váhala, tušila jsem totiž, že to nebude žádné pohodové a veselé čtení, tušila jsem moře smutku a emocí. A ono to tak bylo. Při čtení mě táhla hlavně zvědavost, i já jsem chtěla zjistit, co může být tak hrozného, zlého, neodpustitelného ve vztahu dvou sester, které se spolu přestanou stýkat. A opravdu, ten jejich důvod mě vůbec nenapadl. Smutné, bolestivé, emočně vypjaté čtení, po kterém bych už asi znovu nesáhla. Ale takový je život, i tak to někdy je a bývá.