Nádherná pocitovka, scenáristicky i kresebně, přičemž vizuální stránka u mne jednoznačně převládla. Jillian Tamakiová několika málo tahy dokáže vyjádřit emoce, napětí či sociální trable. Z toho, co na stránkách komiksu předvádí, mě až mrazilo – protože já tam s těma holkama na pláži Awago Beach byl a užíval si letní prázdniny se vší tou zábavou i nudou. Cítil jsem moře ve vzduchu, písek mezi prsty i napjatou atmosféru mezi rodiči. Už dlouho mě nic nevtáhlo do děje tak, jako právě Jedno obyčejný léto. Škoda jen, že se tu paradoxně o ději moc mluvit nedá. Jak anotace prozrazuje, Rose a Windy se každoročně setkávají o prázdninách, kdy jejich rodiny dorazí kempovat na stejné místo. A protože puberta už bouchá na dveře, není to tentokrát jen o kopání děr na pláži a sbírání kamínků. Takhle to zní sice jako nic moc, ale mě tohle nostalgické rozjímání nad končícím dětstvím bavilo mnohem víc, než nějaká hlubokomyslná polemika o krizi středního věku. Sestřenice Tamakiovy odvedly skvělou práci.

Název knihy opravdu vystihuje celou knihu. Je to taková oddechovka. Krásné, vystihující kresby. Mě se víc líbila, než Laura Deanová mě už zase nechala.