To byla oddechovka k odpolednímu kafi. Od srdce jsem se zasmála, úplně to vidím natočené jako bakalářský příběh.

Bylo to hodně rozporuplné čtení, spíš než humorné. Největší čůza z trojice mi chvíli byla sympatická, než jsem pochopila, že si jen pro sebe uzurpovala většinu prostoru. A najednou překotný happy end. Navíc mi přišlo, jestli chvilkami s psaním nepomáhal chlap (Viz „promiň, jsem podrážděná, dostala jsem to“ – to spíš ten manžel, ne? A nenávist k mužským sama o sobě ze slečny feministku neudělá). Hvězdička navíc za Romaninu výbornou verzi Jeníčka a Mařenky.