Bylo to zajímavé, pro mě ovšem nepříliš přívětivé čtení. Svět na Argu totiž příjemný není. Je to nehezký svět, kde je hnusné všechno, otrokářský, tajemný a zpočátku velmi nepřehledný a neuvěřitelně krutý systém se skrytými zákony, nedobré jídlo, nemožnost utvářet vztahy s druhými lidmi. Je zde prostor jen pro strach, nedůvěry ke všemu a ke všem, ohýbání mysli, morálky, manipulace, vnucování určitého stylu života, znásilňování sebe sama a pracného dopátrávání se toho, co po něm ti nahoře vlastně vůbec chtějí. Jedinci je nastíněná jen nejasná představa jakéhosi fiktivního štěstí, kterého prý má člověk dosáhnout, pokud bude na slovo poslouchat vychovatele a jiné autority. Věci ovšem nejsou nazývány pravými jmény, například vězeňská cela a vymývání mozků je zastaralý pojem, taková zařízení prý na Argu neexistují, mají tam jen výchovné instituty. Štěstí se zde dosáhnout nedá, ani toto slovo nemá svůj skutečný význam. Na Argu by jste žít nechtěli, tato totalitní společnost nenabízí naprosto nic hezkého, je hodně černobílá. Po přečtení mi nebylo zrovna lehko ani dobře u srdce, něco tomu scházelo, bylo to poněkud jednostranné. Rozhodně to však není sci-fi, nad kterým by se nedalo zamyslet.

Komandant vesmírné lodě konverzuje po službě s ostatními členy posádky. Probírají myšlenku aktuálního bestselleru, který nastolil provokativní otázku: je potřeba přežití dostatečným důvodem pro to, aby člověk cynicky a oportunisticky přizpůsoboval morální pravidla? Velitel v té době ještě netuší, že velice brzo toto etické téma bude testovat každý den. „Past na Persea“ je výtečná antiutopie. Klade důraz na psychologii a organizaci převýchovy občanů ke správnému ideologickému obrazu. Žánr antiutopie nebyl starší české sci-fi nikdy cizí; „Past na Persea“ se však od většiny prací českých autorů tohoto žánru liší tónem vyprávění, který zcela postrádá satiru, jinak v české sci-fi obvyklou. Naprosto neutrální tón vyprávění není vůbec humorný; čtenář vycítí snad jen stopové prvky mrazivé ironie. Kniha zarezonuje u čtenářů se zájmem o téma životní strategie jedince v systému, který vyžaduje ideologickou konformitu projevu a myšlení.