Presne takto si predstavujem pohodovú oddýchovú literatúru. Pri čítaní som sa nechala uniesť hygge štýlom a zároveň úplne opantať opísanou pohodovou atmosférou malej rodinnej kaviarne v Kodani. Bavili ma všetky rôznorodé postavy s odlišnými povahovými črtami, ktoré svojím správaním dotvárali zaujímavý príbeh. Niekedy si stačí zapáliť sviečku, urobiť dobrý čaj a dopriať si  “sebeckú” chvíľku pohody napríklad aj pri čítaní tejto knihy, ktorá nás prenesie do Kodane plnej najšťastnejších ľudí na svete.

Na úvod bych uvedla, že romanticky laděné příběhy příliš nevyhledávám, není to můj šálek čaje. Zároveň jsem ale zvědavec zvědavej a ráda si čas od času rozšiřuju obzory i o autory žánrů, které moc nečtu. A jelikož je Julie Caplinová u nás, zdá se, populární, tak jsem její tvorbu chtěla zkusit. Nakonec jsem sáhla po audioknize Kavárna v Kodani. A kupodivu, nebylo to zas tak hrozné. Hodně tomu asi i pomohla narátorka Veronika Lazorčáková, jejíž projev mi byl příjemný. Je fakt, že člověk se u tohoto příběhu nevyhne určité předvídatelnosti, s níž v tomto žánru poněkud bojuju. Ráda se v knihách nechám překvapovat. Ale tady mi to překvapivě zas tolik nevadilo. Autorce přiznávám, že píše docela svižně, celkem uvěřitelně. Jasně, najdete tu pár klišé, bez toho by to asi nešlo, ale nějak jsem byla asi správně naladěná, že jsem se přes to uměla přenést. Co se mi líbilo, bylo zobrazení hlavní hrdinky, které mi přišlo docela realistické - umím si představit, že by se s ní řada žen uměla ztotožnit. Kate je taková ta holčina, co je ve své práci dobrá, ale občas si nevěří, neumí vždy vidět své kvality, občas potřebuje povzbudit, ale zároveň se umí položit, když ji někdo emočně zadupává. Občas se tak možná cítí řada z nás. Přišlo mi to reálně popsané, ale přitom Kate nebyla vysloveně fňukna. Když jí bylo pomoženo, dokázala sama za sebe hezky zabojovat. Moc fajn mi přišlo, že většina postav má nějaký vlastní příběh, i když to jsou postavy třeba vedlejší. Jsou dost dobře rozlišitelné - nesplývají, každá postava je jiná, osobitá. To moc oceňuji. Jestli mi někdo pil krev, byl to Katein kolega Josh. Předpokládám, že autorka ho záměrně psala jako padoucha, kterého čtenář nemá mít rád. A to se autorce povedlo, protože já bych ho několikrát profackovala. Takže jestli tohle byl autorčin cíl, tleskám jí za to. :-D Pravda, neznáme jeho úhel příběhu, příběh sledujeme jednostranně z pohledu Kate, ale takhle je to prostě namachrovanej sobec, co si o sobě moc myslí. Vím, že takoví lidé jako Josh existují, ale já tyhle dravé, zákeřné a oportunistické typy prostě nemám ráda ani v reálu, takže ani v knihách většinou neplatí za mé oblíbence. Ve výsledku je to taková milá, nenáročná oddechovka. Průměrná, ale fajn. 3 hvězdy mi přijdou akorát.