Já jsem člověk a ne jeden z těch chudáčků, co vyspávají ve hřbitovní hlíně a třesou se hrůzou před železem a kadidlem. Obsahuje sešity #51 - #55 Po otevření knihy (z té správné strany) jsem užasle koukal na kresbu titulního příběhu #51 nazvaného klasicky anglicky „The cowl does not make the monk. II“ (ano, opět není přeloženo). Ale zpět k obrázku. Je vyrovnaný a zajímavě nakreslený. Asi bych neopovrhnul ani barvou, ale i tak je to velmi krásný obraz. Jinak kresba klasika, tady se celkově nic nemění. Citát: Já se neřídím příkazy někoho, koho nerespektuji. Ovšem v ději se to mele. Příběh začíná (možná napsat: jak jinak) hádkou. Elias Ainsworth je obviněn z pěstování dýní a jistému propadu do stereo typu. Je čas podívat se pravdě do očí. Jenže dohadujte se s upírem. Ten má jen žízeň a pak se třese v hlíně na hřbitově. Ano, opravdu, jistý hororový nádech je v tom přímo cítit. Zaujala mě nová postava. Jmenuje se Rahab. Říkejme jí čarodějka nebo třeba i Mořský démone. Taková ta hubená japonská postava s brýlemi a černými vlasy. Sluší jí to. Jenže si k sobě zavolala Čísi a to nevěstí nic dobrého. Vidím průser v mlze. Citát: Věříš, že existují lidé, kteří nosí smůlu? Opět příběh, který si vás podmaní. Je tu sice trochu víc náhledů do minulosti, ale mnohé se tím vysvětlí a čtenář si poskládá nějaké ty dílky a pochopí. A teď zase dlouze čekat na další knihu. Snad bude brzy. Vybral jsem několik citátů a vložil je spisovatelce na její profil. Citát: Když tě jeden bůh ztratí, jiný si tě zase najde.

Pekne zábavné dil