Postapa a fantasy nemám zrovna v lásce, takže můj komentář nebude příliš znalý ani objektivní. Pochválím mladou autorku, dala si s tímto příběhem určitě dost práce a na prvotinu je to asi dost dobré. Příběh ze zničené Prahy však nemá pro mne dost logiky - společnost funguje dostatečně, aby se zde proháněl dieselelektrický vlak, svítilo osvětlení, prováděli pokročilé experimenty a to vše v prostředí bezvládí resp. vlády místně definovaných gangů. Také různé honičky, rvačky a přestřelky s dlouhými dialogy tak nějak pro mne nejdou dohromady a vyznění je také takové nijaké. No, potenciál na zlepšení tedy tady jistě je a tak hodně štěstí přeji.

Praha – polovina budov je rozbořená, populace v troskách, scenérie, kterou netoužíte vidět, natož zažít, prostě jedno velké smetiště, na kterém ovšem zbylo pár velkých hráčů! A pak už jen tajemný vlak, který nikdy nezastavuje a bájemi opředený, zrcadly vyzbrojený labyrint cest, vrchol zborceného světa. Šachová věž z jejíhož vrcholu je nepopsatelný výhled, perspektiva z jaké město jen tak někdo nepozná, dychtivost je na místě, patří totiž jen pár vyvoleným! Před očima máš další díl skládanky, která ale nemá být nikdy dokončena, pokud chceš zůstat v bezpečí! „Pokud vstoupíš do věže … znamená to, že překračuješ hranice, za kterými máš zůstat. Co pro tebe může být důvodem, to udělat?“ Víte co, svět se zas tak moc nezměnil … velkolepé plány, projekty a nikde ani stopa po skutečném řešení problémů. Ať děláš, co děláš, je to stále stejné před 2000 tisíci let i za dalších 1000 let, stačí aby se dvě libovolné strany vydaly každá svou cestou a dřív nebo později si začnou překážet! Jak brzo zjistíte i v postapokalyptickém světě, platí stejná pravidla, opakují se vzorce chování … „Cítila marnost …“ „Budeš z toho mít problém?“ „Ten už mám … dávno.“ … nejvíc patrné to pak je, když se pravidla začnou měnit, zvlášť, když si člověk začne zahrávat s přírodou, když se začne chovat jako její pán a tvůrce. Takže, co se stane, když se člověk pokusí změnit stav věcí? „jiný svět, ale pořád plný intrik a tajemství“ A přesně to vás čeká v postapo příběhu, odehrávajícího se v notoricky známých kulisách, které autorka (a za to má můj obdiv) přesvědčivě změnila na „jiný (a přesto skoro důvěrně známý) svět“. Přiznávám, že mě svou nečekanou přesvědčivostí překvapil, přečetla jsem si totiž příběh, který byl velmi dobře promyšlený, poutavě vyprávěný a ve kterém jsem (k mému dalšímu překvapení) objevila několik zajímavých odkazů, na knihy, které jsem četla (možná že se autorka inspirovala, možná jsem to tam viděla jen já, každopádně mě to mile překvapilo, jak do sebe zapadlo něco příjemně originálního do něčeho z dřívějška známého – S. King – Temná věž (nejen věž, ale taky vlak, co nikdy nezastavuje), D. Glukhovsky – série Metro (upoutalo mě využití stanic metra, ale taky starých bájí a pověstí), a abych nezapomněla, i na pana Čapka a jeho R.U.R. , a další a další autory zabývající se umělou inteligencí (což je mimochodem za mě téma, které je ohromné plus této knížky! za mě asi největší). Doporučuji, jako dobrou volbu pro prázdninové čtení, lehce laděný příběh s mnohými překvapeními, ať už svými tajemstvími (která ovšem míří i pořádně hluboko a donutí vaši šedou kůru mozkovou přemýšlet i na rozpálené pláži, dotknou se totiž témat, která rozhodně povrchní nejsou, ba právě naopak, řekla bych, že dost přesně míří k jádru věci), tak způsobem, jak se s ním autorka (jako prvotina to je opravdu skvělé!) vypořádala. PS: děkuji za zajímavý čtenářský zážitek. PS2: a užila jsem si i tu něžnou love story příběhu :-).