Nápad to byl naprosto úžasný, nepamatuji si, kdy naposledy jsem četla takto interaktivní knihu. Jenže provedení hodně pokulhává. Nechápu, proč jsou příběhy nazývány pohádkami – žádný pohádkový motiv tam není. Co by bylo špatného na tom, kdyby třeba holčička poprvé přijela k babičce na její statek a postupně se seznamovala se všemi zvířátky tam? Na rozum mi také moc nešlo, proč jsou všechny příběhy zakončené poučením, ze kterého téměř pokaždé vyplyne, že zvířátka jsou vlastně nebezpečná – kousají, drápají, dupou na nohy... Velice mě zamrzelo velké množství faktických chyb (že kočkám nepatří do misky mléko se ví už dávno, podobně kůň nekope člověka, který mu stojí za zády proto, že by se mu to nelíbilo, ale proto, že tam má slepý bod). Největší problém jsem ale měla s obrázky určenými k tomu, aby děti zkoušely samy číst. Sama jsem měla kolikrát problém uhádnout, jakému slovu obrázek odpovídá. A což teprve dítě... Alespoň u zajímavostí a úkolů nemám co vytknout a básničky jsou také fajn. Konečné zhodnocení: promarněný potenciál.

Jak už název knihy Domácí zvířátka napovídá, tato pohádková kniha je o zvířatech, které můžete chovat na statku či farmě u vás doma. Navíc podtitul „Čtení s babičkou“ tam není jen tak. Není to pouhým vyprávěním o domácích miláčcích, ale malí čtenáři se lecčemu přiučí a pobaví se.