Už předtím
viděl šéfy studií,
kteří se zamilovali do hereček.
Poté, co si je předělali
k obrazu svému.
Po dlouhé době zase komiks, který byl zatemněný fólií a po rozbalení přijde čtenář do rauše. Já se tedy zfetoval vůní barvy která po „rozetmění“ obalové fólie zaútočila na můj nos. Tedy, to vám byla paráda. Navíc tloušťka knihy s pevným hřbetem vám naznačuje, že tohle by mohlo stát za to. V...
Už předtím
viděl šéfy studií,
kteří se zamilovali do hereček.
Poté, co si je předělali
k obrazu svému.
Po dlouhé době zase komiks, který byl zatemněný...
Už předtím
viděl šéfy studií,
kteří se zamilovali do hereček.
Poté, co si je předělali
k obrazu svému.
Po dlouhé době zase komiks, který byl zatemněný fólií a po rozbalení přijde čtenář do rauše. Já se tedy zfetoval vůní barvy která po „rozetmění“ obalové fólie zaútočila na můj nos. Tedy, to vám byla paráda. Navíc tloušťka knihy s pevným hřbetem vám naznačuje, že tohle by mohlo stát za to. V úvodu vám to možná pokazí tím, když tvůrci napíšou, že obsahuje padesát stran o vzniku komiksu, ale co, snad těch zbylých 360 stran čistého noiru bude stačit.
Citát: Uvědomte si, kurva, že tohle je tragédie!
Kresba. To je nádhera. Sean Phillips je profík. Staromódní klasická čtvercová a obdélníková okna se prostě k noir stylu hodí. Navíc jsou to okna plná detailů a krom hlavní postavy na nich najdete spousty dalších, někdy i titětných, věcí. Příkladem nádherně propracované kresby jsou například strany 32 a 33, kdy scénárista (teď už mluvím o postavě v tomto příběhu) Charlie Parish prochází filmovými kulisami. Na pozadí tak můžete zahlédnout scénu z filmu Hollow Triumph, jak jinak než z roku 1948 a nebo záběry z westernu Červená řeka, ze stejného roku.
Malá ochutnávka:
JACK „LÍVANEC“ JONES: Neměl jsem sem chodit. Nesnáším pohřby. Připomínají mi zasranou válku...
VYPRAVĚČ PŘÍBĚHU: Charleimu byly pohřby v podstatě jedno. Byly to jenom další rituály, které mu připadaly cizí a vzdálené. Ale ticho na hřbitově se mu líbilo... Působilo skoro mírumilovně.
A pak šlo všechno do háje...
K této knize bych se i rád vyjádřil k barvám. A tím k ženě, která má barvení na starosti. Elizabeth Breitweiserová použila tmavé odstíny. A například i Slunce tu vypadá jako schované za závojem černé mlhy. Všechny ty barvy ladí do toho správného noirového prostředí. Tmavá zelená, tmavá modrá i tmavá červená a to už nemluvím o nádherných hnědých a černých odstínech. Dokonce i bílá není bílá, vyčistit si s ní boty, bude z ních černá síla. Křiklavé barvy se sem prostě a jistě nehodí. Krása.
Citát: Víš, jakej je problém kapitalismu? Nepočítá s tím, že lidi jsou nablblý burani.
Prostředí je, nanejvýš pro mě osobně, naprosto úžasné. Hollywood a filmová studia. Vše, co se kolem filmů děje. A tím nemyslím natáčení. Ae všechny ty herce, scénáristy, režiséry a studiové ochranky. To všechno je zákulisí. A tady do něj můžete nahlédnout v jeho plné kráse, nebo spíše v jeho plné hrůze. Jak studia mění minulost svých herců, jak se řeší milostné aférky, co všechno se musí ututlat, jak funguje porno, a to vše, aby se to nedostalo do novin. Máme tu spousty lásky i smrti, spousty zmařených snů a snahy si ty sny dovytvořit.
Citát: Uměním bys měl dávat lidem to, co potřebujou, ne to, co chtěj.
Scénář Eda Brubakera je hned od počátku opravdu tmavý, ponurý a smutný. Hlavní hrdina je od prvních stránek v průseru a čtenář to s ním musí prožívat. Navíc prostředí, doba, ve které se děj této noirovky odehrává, není také nejpříjemnější. Všude vládne strach, kdy si někoho FBI pozve do “soukromí“ aby udával své kolegy a kolegyně. Všude přítomný strach z obvinění přátelství s komunisty úplně prostupuje celým dějem. Navíc, žádné tajemství sdílené s jinou osobou není v bezpečí. No, prostě a jistě, já si tohle mrazivé vyprávění krutě užíval. Pět noirových motýlků. (Vybarvím je do černa)
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Spravedlnost je pohádka.
Číst více
Číst více