„Ty pláčeš, Ragnere? Proč?“ „Pláču, protože dnes v noci zemřu a ani neuvidím svoji ženu. Zemřu daleko od domova v útrobách služebníka pekel.“ „Mysli na to, že Hróthgár zahrne tvou rodinu bohatstvím. A že tvé jméno bude žít ve věčné slávě příští staletí, vždy když budou bardové opěvovat naše hrdinné skutky.“ „Já vím, Ulfe. Pláču štěstím.“ David Rubín umí. Rozevlátá kresba, rozvržení panelů a roztříštěná kompozice náhodných detailů umocňují tempo vyprávění a přehnané chlapáctví severských válečníků zas pěkně vystihuje charakter hrdinské rubanice. Přičemž Santiago Garcia coby scenárista taky nezklamal, ovšem to říkám jako člověk, co nikdy nelpěl na doslovných adaptacích. Tedy - ne že by v případě staroanglického eposu došlo k nějakým zásadním dějovým změnám - monstrum natrhne šos Dánům, udatný rek pak jemu, následně se věci zkomplikují a všechno to skončí slavnou smrtí. Žádné velké vykecávačky. A snad jen kromě záběru na Grendelovu ejakulaci do Béowulfova klína jsem si to užil se vším všudy.

Moc pěkná obálka a pro mě celkově dost zvláštním způsobem zpracovaný komiks Béowulf. Hodně červené a černé barvy, místy mi připadalo, že se nacházím spíš někde ve vesmíru a že Béowulf bojuje spíš s Vetřelcem nebo Predátorem ...