Kresby má komiks krásný, na dialogy bych už ovšem moc nesázela. O tom, co nám chtěl Camus říci mnoho nevypovídají, zde se jeví až jako lehce nadbytečné, nezajímavé, nesmyslné či až absurdní (Obhájce: „V tom je smysl trestu. Připravit vás ve vězení o svobodu.“ Vězeň: „Jak to? To mě nikdy nenapadlo. Aha, pravda, jinak by to nebyl žádný trest.“ Hovor o svatbě –vytrženo z kontextu a s absencí psychologie a úvah postav-je už vyloženě úsměvný.). Jako upoutávka a pozvánka na román C. plný myšlenek a podnětů k přemýšlení je to postačující a já do románu rozhodně půjdu. Obávám se, že člověk, který příběh a pointu vůbec nezná ani náznakem z čítanek, bude zklamán a nemusí to v tomto podání nutně pobrat. Textově to prostě podle mého nevyšlo, včetně známého, z kontextu též vytrženého, věčně omílaného výroku: „Nevím, je mi to jedno“. Druhá část knihy se mi zdá zdařilejší a první polovině, která se zdá být skoro o ničem, dává konečně souvislost mezi příhodami a hlubší smysl. Komiks má fotografickou, obrázkovou i textovou přílohu o místě, ze kterého Camus i Ferrandez pochází a do kterého je příběh Cizinec i umístěn. Citace: ..."Zemřel jsem dříve než ostatní. Všichni jednou zemřou, ale tohle není to samé." ... „Nebudu se zajímat o to, co mě nezajímá.“ „Možná jste otcem jiných, ale rozhodně ne můj.“ (Upřímnost odsouzence ke knězi, který mu neodbytně vnucuje svoje postoje a víru. „Každý jí nakonec přijal, takže víru přece musíte přijmout i vy!“). „Přijal jsem svůj trest a pykám za své činy. Víc po mě nemůžete chtít.“ ... Otevřel jsem se netečnosti světa. A byla mi tak blízká. Ve své netečnosti jsem šťastný.

Po přečtení komiksu budu muset sáhnout po originále a doplnit mezery, které v tomto díle vznikly. Alespoň si myslím, že tam jsou mezery. Je jen jeden způsob jak to zjistit. Každopádně kresba Cizince je zajímavá. Nedoporučil bych to ale všem, ne každého taková kresba osloví.