Jestli podle anotace čekáte knihu o životě, lásce, přátelství, ve které hrají roli příběhy, určitě se do ní nepouštějte. A že je kniha v žánru pro děti, tomu nerozumím vůbec . Kniha je vskutku drsná a morbidní, ale já mám ráda bujnou fantazii a tady opravdu pracovala na plné obrátky. Literárně psáno velmi pečlivě a čtivě. I přes ten hrůzný svět v ní popisovaný, je zároveň citlivá. Kdo má rád originální věci a nebojí se fantasie , dostanete nevšední zážitek. Já v tom neviděla , jak je psáno níže, jen nechutnosti a zvrácenost, ten příběh byl opravdu silný...ale rozhodně není pro každého.

Z počátku jsem váhala, jestli se mi tenhle příběh líbí nebo ne. Ale nakonec to do sebe všechno tak hezky zapadlo, že dávám palec nahoru. Johna Connollyho znám hlavně díky jeho sérii o Charlie Parkerovi, ale už jsem od něj četla i první dva díly Samuela Johnsona, takže jsem si naivně myslela, že vím, co můžu od Ztracených věcí čekat. Nevěděla. Přechod děje z reálného světa do toho zvráceně pohádkového je sice lehce uspěchaný, ale tak sugestivně popsaný, že jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že je to pro hlavního hrdinu skutečnost. Příšery byly vážně příšerné a oblíbila jsem si Dřevorubce i Rolanda (toho hlavně a – lehký SPOILER – o to víc mě pak mrzel jeho osud). Je to poutavý, ale taky pěkně drsný příběh o klukovi, který rychle dospěl. Malému dítěti bych tuhle knihu do ruky nedala.