Se zájmem sleduji historii související s druhou světovou válkou, ať už z hlediska událostí předcházející, v průběhu války a po jejím skončení. Se zájmem jsem se pustil i do této knihy s tím, že si rozšířím znalosti o Osvětimi. Moc nového jsem se nedozvěděl, možná je to tím, že už jsem toho přečetl moc, možná se mi nelíbil styl, jakým je kniha napsaná. Podle mne je to průměr!

Každý střípek z této ponuré historie je důležitý a je neméně důležité, aby se na něj nezapomínalo. Příběh Arthura Dodda byl pro mě novinkou a jsem ráda za tento náhled do života válečných zajatců, kterým nebylo lhostejno, co se děje nejen jim, ale také lidem kolem. Hrdinství těchto mužů, kteří se snažili sabotovat jakýkoliv pokrok Třetí říše i zpoza zdi jednoho z nejhorších koncentračních táborů, si zaslouží to nejvyšší uznání. Každý člověk, který tehdy jakýmkoliv způsobem bojoval proti celému tomu šílenému kolotoči bezpráví a brutality, si zaslouží, aby se na něj vzpomínalo a nikdy nezapomnělo.