Uvedená monografie je zaměřena na dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek v kontextu ústavněprávních mantinelů. Dovolání se do novodobého českého právního řádu vrátilo (po téměř půl století dlouhé pauze) zákonem č. 519/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992. Za posledních 15 let „fungování“ prošla právní úprava dovolání řadou novelizací. Současná podoba dovolání je výrazně ovlivněna plenárním nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/11, který je v monografii detailně rozebírán. Časté změny právní úpravy ukazují, že optimální uchopení institutu dovolání v občanském civilním řízení je pro zákonodárce nelehký úkol. Právní úprava dovolání je dodnes ohniskem plamenných diskusí jak na poli českých vrcholných soudů, tak odborné právnické obce. I proto je ucelené zpracování problematiky dovolání s akcentem na ústavněprávní konformitu stále aktuální.