- Cestopisná kniha o putování 22-letého kontroverzního dobrodruha po USA, jehož cílem bylo doputovat až na Aljašku, tedy do odlehlé, krásné, ale nehostinné divočiny a nějakou dobu zde žít pouze z toho, co poskytne příroda. Přecenil své možnosti, nevybaven a nepřipraven tady v nevhodné roční době podlehl mladické lehkovážnosti, touze po nebezpečí a snaze něco dokázat, patrně překonat sám sebe a vyrovnat se s něčím. Motivace měl ještě říznuté nějakou osobitou spiritualitou, jejíž smysl jsem upřímně řečeno úplně nepochopila. Kniha nebyla nepřínosná, i když se rozhodně neřadím mezi jeho obdivovatele, podle mě to byl podivínský, poněkud rozháraný naiva, který žil paradoxně, v mnohém si odporoval a minimálně ke své rodině se zachoval bezohledně. Ano, pro někoho byl jistě charismatický, což dosvědčuje množství lidí, které uměl během krátké doby oslovit. Uměl se začlenit mezi tuláky, oslnit projíždějícího vesničana nebo třeba zaujmout starce, který přišel o syna. V civilizaci mezi běžnými městskými lidmi si už jeho dlouhodobé začlenění se do společnosti neumím představit. Ponechal svůj život náhodě a ta si v divočině, bez dobrých, rozumných a zkušených lidí, kteří mu během cesty výrazně pomáhali, vybrala svojí daň. - Přiznám se, že nemám velké pochopení pro americké sklony udělat hrdinu (filmu nebo knihy) snad z každého, kdo třeba jen tragicky zemře a vystavit z domněnek o něm a jeho životě pochybný kult. Omlouvám se za svá tvrdší slova, ale sebevědomí, sebestředný, nesmyslně umíněný a osobitý hrdina, který je vychvalován za svojí nadprůměrnou inteligenci, mě svojí nepokorou a nedomyšleností trochu iritoval. - Bývalá nadřízená z McDonald's nám mnohými oslavovaného hrdinu ukazuje v jiném světle: „Nezapalovalo mu to. Nedocházelo mu, proč by si měl ve špičce s vařením pospíšit nebo proč se má mýt aby nezapáchal. Nechtěl na svém tempu nic měnit. Pohyboval se ve vlastním světě. Všichni jsme si mysleli, že mu v hlavě chybí nějaké to kolečko. Měl dost komplexů. Vypadal jako kluk, který něco hledá, ale neví co. Na Aljašce chtěl najít to něco, co hledá, ať už je to cokoli.“ - Každopádně to byla přínosná kniha. Pro lidi, kteří o podobném putování přírodou uvažují, to může přinést důležité poznatky. Je skvělé splnit si svůj sen. Je třeba přitom odhadnout své možnosti. Uvědomit si, že když dva dělají totéž, není to totéž (to, co by zvládnul zkušený místní lovec, může druhého stát život). Někdy je přežití v divočině víc dílem náhody než vlastních schopností. - Uvítala jsem životní příběhy jiných, jemu podobných tuláků a vylíčení jejich dobrodružství. - CITACE: - „Narodil se do špatného století. Hledal více dobrodružství a volnosti, než současná společnost lidem poskytuje.“ - „Nouzí netrpím. To, jak žiju, jsem si vybral sám.“ - „Neodrazovalo ho fyzické nepohodlí, dokonce ho vítal.“ Potěšení ze strádání… - „Hory jsou jen velice špatným útočištěm pro sny.“ - „Když mu došlo, jak se věci mají, bylo už příliš pozdě, aby s tím něco dělal.“ - „Nesdílené štěstí štěstím není.“

Útěk do divočiny mě opravdu zasáhl. Chris byl na jednu stranu hrozně zvláštní člověk, ale na druhou stranu byl svůj a šel si za svým snem. Někomu se může zdát, že ten kluk prostě neměl rozum a rozhodně nemohl být normální. Ale já si myslím, že každého čeká nějaký osud a Chris si svůj osud sám zvolil. Logicky to nemohlo skončit dobře, ale nemyslím si, že by byl Chris nešťastný. Byl klidný a vyrovnaný. On to tak chtěl. To však nemění nic na tom, že i když jsem se snažila mu porozumět, stejně se mi to nepovedlo. Muselo to být ale neuvěřitelné dobrodružství. Příroda je krásná, ale je nutné si uvědomit, že pro samotného člověka může být i velmi nebezpečná. Velmi silný a inspirativní příběh, doporučuji přečíst...