Optimistický pohled do budoucnosti očima nadšeného austalského vědce, žijícího nyní v Bostonu. Zajímavá a náročnější kniha, každý den jsem přečetla tak 30-50 stránek a abych trochu porozuměla, pomáhal mi přítel Google. David Sinclair bere stáří jako nemoc, kterou jde léčit - ještě přesně neví jak, ale právě na tom pracuje. Hlavně je přesvědčen, že když se prodlouží věk třeba o 20 let, musí být bez těžkých nemocí, jinak by si ho člověk ani neužil. Je tu také popsáno dost pokusů u myší i octomilek - i to mě zajímalo, nenutilo mě to přeskakovat řádky. Jinak návod na dlouhé žití bez těžkých nemocí je známý, takže cvičit alespoň dvakrát týdně, snížit příjem kalorií, přerušované hladovění atd. Zajímavé je i NMN nebo NR, ale to je lepší si přečíst knihu, aby byly vidět souvislosti. "A to je stárnutí. Právě tahle ztráta informací vede každého z nás do světa srdečních chorob, rakoviny, bolesti, chátrání a smrti. Je-li ztráta analogových informací jedinou příčinou, proč stárneme, můžeme s tím něco dělat?" Autor nás ubezpečuje, že to možné je, tak snad se moje vnoučata už sto- stodvaceti let dožijí. Další zajímavost pro mě byla, že když jsou rostliny vystaveny stresu, vytvářejí spoustu dalších zdraví prospěšných látek a jejich chemických odvozenin, vyznačují se vyšší koncentrací xenohormetických látek, jež nám mohou pomoci aktivovat náš vlastní okruh přežití. Na konci knihy autor upozorňuje, že se ho padesátkrát za den někdo ptá na výživové doplňky.Podotýká, že nikdy žádné výživové doplňky nedoporučoval, netestuje, nezkoumá ani nepodporuje. Prozrazuje ale, co praktikuje sám na sobě. Některé jeho názory se mi nelíbily, ale jinak tuto populárně-vědeckou knihu pro její čtivost a informace doporučuji. Také se nastoluje mnoho otázek. Nepovede prodloužení života a zlepšení zdraví lidí k našemu sebezničení? Věřím, že ne. Škoda, že kniha byla napsána před dvěma lety, ráda bych si od autora přečetla další, ale to zatím asi nestihl napsat. Ještě doporučuji k přečtení komentář čtenáře Thorir, který knihu vyčerpávajícím způsobem okomentoval a já trošku upravím svůj životní styl a jdu si také shánět resveratrol, NR a večer dám sklenku červeného. Doporučuji.

„On se mi pak svěřil, že mu v tu chvíli běželo hlavou: „Delší život má cenu právě kvůli tomuhle. Abychom se mohli zúčastnit důležitých okamžiků v životě svých dětí.““ Nesmrtelnost. Metuzalémovo pokolení. Kdo by nad tím někdy neuvažoval? Kdo by někdy nepřemýšlel, jaké by to bylo, žít do sta let? Do sto padesáti? Do dvou set? Ještě déle? Je to fascinující kniha, je to epická výprava hledání pramene věčného mládí, věčného života. Možná jsem do úvodních vět vložil příliš mnoho patosu, s ohledem na celkové vyznění knihy a nadšení autora to však nepovažuji za nijak přehnané. Stárnutí je nemoc, nemoc, která zabíjí 100% nakažených, a nakažení jsme všichni již od narození (pochopitelně v této větě pomíjím jakékoliv jiné příčiny smrti kromě sešlosti věkem). Naštěstí však bude v budoucnu možné tuto zákeřnou nemoc vyléčit. Alespoň takto to vnímá autor a je to hlavní premisa knihy. Kniha se věnuje několika tématům spojených s fenoménem stárnutí. Autor nastíní poslední výsledky výzkumů stárnutí, vyjmenovává poslední a nejnovější teorie, proč stárneme, popisuje biologické jevy zodpovědné za proces stárnutí, nijak do hloubky, vše pochopitelné pro laické čtenáře. V průběhu textu ukazuje aktuální možnosti, jak některé průvodní jevy stárnutí zpomalit, až obrátit, od čistě fyzických „tréninkových“ metod, posilujících antifragilní vlastnosti biologických materiálů – kryoterapie, omezení kalorického příjmu, po různé látky, jejichž užívání se v některých studiích (na myších) ukázalo jako přínosné a pozitivní a vliv dalších se aktuálně intenzivně zkoumá. Je třeba zmínit, že neexistuje žádná studie mapující vliv na člověka. Dalším tématem je zkoumání obecného stárnutí populace, vyššího věku dožití, dopad na společnost jako takovou, úvahy o růstu populace, environmentální dopady. Další jsou ekonomické úvahy, různý vliv dlouhověkosti na bohaté vs. chudé, dále se rozevírající příjmové nůžky. Dlouhověkost hraje silně ve prospěch kapitalizace majetku, pro bohaté budou snáze dostupné různé kůry dlouhověkosti. Tolik na ukázku. Čte se to hezky, představa, že tu moje generace bude do 120, nebo možná až do 150 je lákavá, přestože se tomu zdráhám uvěřit, byť autor překypuje optimismem. Několik dalších odstavců autor věnuje úvahám o eutanazii, důstojné smrti, možnosti volby a důstojnému životu. Nejde jen o to prodloužit život. Jde o to prodloužit život a udržet zdraví a důstojnost. Jaký smysl má zemřít ve sto dvaceti letech, když z toho posledních padesát let strávíme běháním po doktorech, v nemocnicích, v LDNkách. To nechce nikdo. V tomto s autorem plně souhlasím. S tím souvisí silná kritika extrémního podfinancování oboru výzkumu stárnutí. Co už se tak hezky nečte je prosakující autorova posedlost levicovým myšlením a progresivním americkým liberalismem. V knize jsou zmíněny snad všechny klasické levicové stereotypy, např. staří lidé jsou bigotní, vyzdvihuje západní „komunalky“ ve formě sdíleného bydlení v západních městech, snad povinně poukazuje na hříchy kolonialismu, nadšeně vyzdvihuje sledování všemožných biomarkerů, bez obav ze zneužití korporátními vydřiduchy. Autor se bojí, že s dlouhověkostí ze světa zmizí laskavost, dobrosrdečnost, dobrota, tolerance, spravedlnost. Zde nesouhlasím, myslím, že to bude právě naopak. Dlouhověcí lidé budou mít možná mnohem větší motivaci chovat se lépe, protože na tom bude mnohem víc záležet, než v kratších životech, budou se bát o život přijít, protože nepřijdou o deset let, přijdou o dalších sto let. Další nutnou podmínkou bude skvělá psychická kondice, představa, že člověk sto let stráví v depresích, v úzkostech, s nízkým sebevědomím, nebo s jakoukoli z dalších psychických poruch, moc lákavá není. Kniha je rozhodně zajímavá, dává možnost nahlédnout do přitažlivé budoucnosti. Zájemcům o problematiku doporučuji a jdu shánět NMN a Resveratrol.