Pro mě osobně asi nejsrozumitelnější dílo Nicolase de Crécyho a zároveň také nejsugestivnější. Jako bych se při čtení sám vrátil o dvacet let zpět a znovu prožíval ten pocit svobody, kdy člověk bezstarostně vyrazil na sever a najednou zjistil, že jde na jih. Autorovy vzpomínky na cestu po východní Evropě jsou sice sporadické, ale zároveň si pamatuje dost na to, aby pospojoval jednotlivé epizody v podmanivý road trip, ve kterém není nouze o mystické básničky či náboženskou polemiku. Ale ani o absurdní etudy, jako je třeba ta s benzínkou ztracenou v časoprostoru. Celé to pak rámuje nostalgické rozjímání nad tím, jak dřív byla tráva zelenější, nebe modřejší a turistická ekonomika teprve hudbou budoucnosti. V něčem má autor bezesporu pravdu, v jiném bych mu s klidným svědomím oponoval, jako ostatně každý, kdo má stále ještě pocit, že je mladým ředitelem zeměkoule. Však ono to za pár let se mnou bude nemlich stejné, akorát že to nedokážu přenést na papír a bavit tím čtenáře po celém světě.

Jako cestovatelský komiks, proč ne. Jednotlivá políčka z cest jsou úžasná. Jen bych vynechala modlení a postavu básníka, kteří mi celkový dojem z komiksu kazí. A na samotném konci fotka opravdového auta? Ta byla super.