Po přečtení knihy V zajetí geografie od Tima Marshalla jsem se s nadšením pustil do Věku zdí, který byl v Čechách vydán teprve v roce 2020. Stále jde tedy u nás o novinku. Protože jsem měl první knihu ještě v živé paměti, bál jsem se, že by se některé informace mohli opakovat. Zaměření každé z nich je však dostatečně odlišné, že stojí za to si přečíst obě knihy. Zatímco se tedy kniha V zajetí geografie zabývá především zahraniční politikou jednotlivých regionů, Věk zdí je zaměřen na to, co dané společnosti rozděluje. Ukazuje se, že každý region se potýká s poměrně odlišnými problémy. V Číně je to velký rozdíl mezi životní úrovní ve městech a na vesnicích, a vládní kontrola obsahu na internetu. Ve Spojených státech je to příchod hispánských obyvatel, rasismus a relativní chudoba. V Africe jsou to nepřirozené hranice vytyčené bývalými kolonialisty a propast mezi chudými a bohatými, který je největší na světě. Samostatným problémem jsou hranice mezi Izraelem a Palestinou, napětí v arabských zemích mezi lokálními mocnostmi a jednotlivými odvětvími islámu. V Indii, Pákistánu a Bangladéši jsou to hraniční spory a kastovní systém, který dělá z Indie jednu z nejméně egalitářských zemí na světě. A nakonec v Evropě je to historické rozdělní na východní a západní blok, jehož důsledky přetrvávají dodnes, a migraci především muslimského obyvatelstva. V rámci Evropy je poslední kapitola věnována také Velké Británii, která nyní již nepatří do Evropské unii. Zde je popisováno rozdělení na Anglii a Skotsko, spolu se Severním Irskem, a masivní migrace cizinců do městských oblastí. Kniha je napsaná jasným a čtivým jazykem, který nastiňuje složité vnitřní problémy jednotlivých regionů. Snaží se poukázat na původ jednotlivých problémů a vysvětluje je tak dobře, jak jen je to na takovém malém prostoru možné.

Není to jen kniha o geopolitice, ale o celkovém lidském způsobu myšlení, který je ve svém samotném jádru stejný - a je jedno, jaké vyznáváte náboženství nebo politickou ideologii. Marshall jde více do hloubky a zajímá se o to, proč svět došel tam, kde je - a také, proč by bylo utopistické si myslet, že se to v budoucnu nějak zásadně zlepší. Lidé pořád budou lpít na svých lokálních zvláštnostech, které budou vyvolávat někdy větší a někdy menší rozpory s lidmi, kteří vyznávají hodnoty jiné. Vývoj různých částí světa probíhal izolovaně a tak zcela logicky při jejich vzájemném kontaktu došlo ke vzniku moha problémů - ideály, které byly utvářeny stovky až tisíce let, byly najednou konfrontovány se stejně zakořeněnými ideály, které ale byly zcela odlišné. A tohle se hned tak nespraví.