Pavel Batel ve své knize 'Jom Kipur a poslední německý rytíř' bravurně oživuje zapomenuté příběhy aktérů holocaustu. Jedinečný pohled na události té doby je výjimečně poutavý a hluboce dojemný. Autor se neomezuje pouze na perspektivu obětí, ale zkoumá též osudy aktérů, což dává knize jedinečný rozměr. Jeho mistrovství v práci s časovými skoky vytváří napínavý rytmus, který udržuje čtenářovu pozornost od začátku do konce. Příběhy se mají schopnost propojovat v neočekávaných chvílích, čímž vytváří dojem souvislosti a komplexnosti událostí. Batelova schopnost zachytit detaily dělá z každého příběhu autentický obraz doby, což čtenáře vtahuje do každého děje. Autor nejenom vyniká svým literárním uměním, ale také prokazuje osobní angažovanost a empatii. Je zjevné, že Batel do své expertizy promítá i vlastní rodinné zkušenosti, což přidává knize hloubku a autenticitu. 'Jom Kipur a poslední německý rytíř' není pouze historickým vyprávěním, ale také silným vyjádřením touhy po spravedlnosti a paměti. Celkově lze říci, že Pavel Batel vytvořil dílo, které osloví nejen milovníky historie, ale i ty, kteří hledají hlubší porozumění lidskému osudu. Jeho kniha přináší do popředí příběhy, které byly téměř zapomenuty, a dělá to s respektem, citlivostí a uměleckým nadhledem.

Hrůzy holokaustu a nejednoznačnost lidských charakterů. Myslím, že kniha samotná byla důležitá především pro autora, její vyprávění na mne působilo jako očista, vypsání se ze složitosti doby a jejich účastníků.