"Ticho mezi námi" je smutný a myslím si, že aj celkom dobre napísaný debutový román o absencii komunikácie a bezradnosti vo vzťahu medzi manželmi a vo vzťahu rodič dieťa. Pri čítaní tohto komorného príbehu sa mi striedali rôzne emócie a rovnako tak aj sympatie, či nesympatie s hlavnými protagonistami. Autorke sa tu podarilo vykresliť autentický obraz manželstva, kde nechýba láska, túžba, radosť, ale aj sklamanie, beznádej, či strata.

Citace: "... jaké je to být sám, dokud nepoznáte pocit, že jste s někým kompletní?" Kompletně kompletní... společný postoj na rodičovství... Každé dítě je však také originálem, stejně jako každý člověk, jeho pocity jsou jeho a také originální, vytvořené mnoha probíhajícími vlivy /postřehnutelnými okolím či přehlédnutelnými.../, ale i přesto mohou být hluboko uloženy a čekající na jejich porozumění , pocity se mohou stát podhoubím chaosu.../. Nedostatečná pomoc, porozumění může způsobit zablokování integrace mezi rodiči a dítětem ... Následná bolest dospěláků, která je k zešílení a dere a chce ven a detoxikovat se od traumatických negativ, např. v podobě pomateného řevu, ale hrdlo se sevře a hlasivky jsou ochromené hrůzou, umrtvené, bez jednoho záchvěvu..., pak komunikace vázne a energie na řešení chybí... A rodiče se vždycky dopouštějí malých i velkých vztahových přehmatů.. Prozrazovaly jsme si s kamarádkami výchovná tajemství a společně si oddychly, že to naše děti přežily... Začínající autorce přeji další spisovatelské úspěchy, knihu z mnoha důvodů např. pomoc při integraci porozumění člověka s člověkem nejen na síti, doporučuji.