Po prvním díle, který mě překvapil hlavně překladem a nějakou základní podobou světa, jsem konečně ve fázi, kdy už jsem zvyklý, a proto jsem si druhý díl také náramně užil. Děj krásně svižně utíká, Red se posouvá, je čím dál lepší, každá kapitolka má svou unikátní zápletku a možná v některých ohledech vše plyne až příliš rychle. Líbí se mi tahle originální, starší manga, kde jsou úplně jiná pravidla než v pokémonních hrách a seriálu. Všechno je to takové naturalističtější, přírodnější, surovější, ale stále je to krásný kouzelný svět pokémonů. Co mě ovšem pořád dostává je fakt, že se každý chová, jak kdyby pokémony viděl prvně v životě. Jako by pokémoni byli tak neznámí, že se objevili třeba teprve před pár lety apod., to nechápu... Poprvé se také objevuje Green, což je tedy překvapivě docela mrcha, ale těším se, jak se její příběh dál vyvine. Co mě příjemně zaráží je, kolik mají Rakeťáci moci, a co vše mohou udělat. Není to jako v seriálu, kde jsou vážně nuly. O to je příběh zajímavější. Nicméně dětská naivita Reda je někdy otravná a člověk si říká "To jako vážně, tohle by takový malý blboun dokázal?" Parádní je rozdělení trenérů na ty hodné a zlé, což je taky věc, která dělá hodně s úrovní všech zápletek. No zkrátka a jednoduše paráda, nemůžu se dočkat dalších dílů a je to už teď jedna z mých milovaných sérií. :3

Jop, tohle mě prostě baví. Prakticky bych sem mohl zkopírovat svůj komentář z prvního dílu. Pořád mne štve, že se překladatelé nedrží zajetých zásad, stále jsou příběhy mini na jedno zakousnutí, občas se objeví nelogičnost (jak může Green vědět, že existuje 150 pokémonů, když doteď neslyšela o Mewtwo?). Ale já, jako fanoušek téhle frančízy, si čtení prostě užívám a pomaličku vychutnávám. K plnému docenění musíte mít za sebou základní hry na Gameboy, a pak uvidíte tuny malých pomrknutí (jako třeba to, že Rakeťák v pozadí odhrnuje plakát, aby se dostal do svojí základny). Je to v mém věku asi s podivem, ale opravdu se těším an třetí díl.