Vážně mě překvapilo, jak dobře je to napsané. Asi díky spoluautorce, která na obálce není uvedená. (Uvnitř ano.) Text je totiž naprosto perfektní. Na tom se určitě bude podílet i dobrá česká redakce a překlad. Tohle se v duchovní literatuře moc nevidí. Jiné knihy třeba přináší užitečné myšlenky, ale po literární stránce je to bída. Ať už ze strany autora či redakce. Někdo neumí dobře psát a někdy to zas působí, že práce redaktora chybí úplně. Tady je kvalitní jak forma, tak obsah. Prolíná se zde jak popis putování, tak osobní zkušenosti a výklad buddhistického učení. I přes to střídání se to dobře čte a není problém sledovat myšlenkovou nit autora. Trochu matoucí je podnadpis. K nějakému putování moc nedojde. V první polovině knihy totiž uběhnou jen tři dny. A druhá obsahuje jen pár týdnů. Ze čtyř let bezdomoví se celá kniha věnuje jen úplnému začátku. Z toho vytřískal Mingyur úplné maximum. Popisuje jak se vydal na cestu a komentuje snad každé hnutí mysli. Na začátku často mluví o lpění. Ani pro buddhistického mnicha to nebylo jednoduché. Co potom my? Mingyur Rinpočhe, opat několika klášterů, učitel tibetského buddhismu a pokročilý praktikující se rozhodl vydat se do bezdomoví jako slavní mistři jeho linie. A zároveň ověřit svou vlastní praxi tím, že se stane žebravým jogínem. Cestopisné to není. Pár cest vlakem. Návštěva několika míst v Indii. Děj to taky moc nemá. Mingyur komentuje překážky, které musel překonat, aby se z něj stal sádhu. Vše se nakonec vyhrotí smrtelným onemocněním. Poslední část knihy se tak věnuje hodně smrti. Celé je to vlastně taková dost dlouhá buddhistická přednáška, která nemá žádnou osnovu, ale výklad je podřízen tomu, co zrovna prožíval. Je to spíš volný tok myšlenek. I tady se mihnou čtyři pravdy, život Buddhy, různé meditační techniky, autorovy vzpomínky na jeho učitele. Nevýhoda tak je, že se v knize hůř orientuje. Svou kapitolu má snad jen téma spánku a snění. Takže na souvislé čtení úplně super. Jen je to dost hutné, takže už od začátku jsem cítil potřebu si to co nejdřív přečíst znovu. Všem zájemcům o buddhismus doporučuju. 90%

Odchod do bezdomoví jako ústřední bod meditační praxe. I když jsem od knihy očekával něco jiného, totiž putování a bezdomovectví rinpočheho, následujícího příkladu Buddhy Šakjamuniho, dostalo se mi ujištění, že i mistr meditace se musí sklonit před okolnostmi a že i jemu trvá, než opět najde "pevný" bod své mysli. A co si z knihy odnáším jako hlavní poučení? Že má smysl odcházet a že má smysl začínat... stále znovu a znovu...