Těsně před koncem knihy jsem byl rozhodnut o tom dát jen čtyři (i když si to kniha absolutně nezaslouží) kvůli zcela zbytečně kritické kapitole o Václavu Havlovi (o ní později). Ale úplný konec mě zase přesvědčil o pěti, i když si to autor zasloužil ne vlastním textem, ale uveřejněním textu jiného "autora", konkrétně amerického velvyslance v Československu, co psal generálu Marshallovi v dubnu 1948 o Češích. To bylo hodně drsné a pravdivé čtení. A smutné. To je opravdový vrchol celé knihy. Teď tedy k tomu Havlovi. Chápu autora, že chce být kritický a chce všem měřit stejně a na každém chce najít něco dobrého a něco špatného. Jenže to je špatný přístup, když vedle sebe postavíte takové svině jako byli Beneš, Gottwald nebo Zeman a proti nim velikány typu Masaryk nebo Havel. Zákonitě pak z toho na někoho (neznalého podrobností) může vyskočit dojem, že vlastně všichni měli kladný i záporný vliv na naši společnost. HOVNO! Jak se sám autor v počátku knihy dobře "zaklíná" slovem pravda a výborně vysvětluje, jak toto slovo chápe, tak právě to v kapitole o Havlovi popírá. Jak? Jelikož v touze najít na každém nějakou chybu to u Havla dochází až tak daleko, že jsou mu vytýkány naprosté malichernosti nebo jsou mu připisovány skutky, na které neměl absolutně žádný vliv, případně jsou mu přičítány i věci, které mohli způsobit jeho přívrženci či dokonce byli jejich strůjci jeho přímí odpůrci (viz Klaus a ekonomická transformace 90. let). Ano, jsou zde jasně a přímo pojmenovány i jeho výrazně kladné věci pro náš stát, přesto mě tato kapitola štvala opravdu hodně. Podle mého názoru, pokud se opravdu zaštítíme pojmem pravda (tak jak ji Šafr chápe), není možné, aby 80% textu o Havlovi vyznívalo negativně. Neříkám, že se mělo něco zamlčovat, navíc často jde o pouhé názory či nepodložené dedukce autora, ale o to víc měly být rozebrány právě Havlovy zásluhy o naši republiku. Stačí. Teď k něčemu dalšímu. To, co mi trošku vadilo, byla taky někdy až nepříjemná adorace (až zbožštění) autorových duchovních guruů - Mandlera a Doležala, kteří z této knihy vychází jako ti absolutně nejchytřejší a nejvzdělanější filozofové celých našich dějin. K nim autor není kritický ani trochu... Dalším drobným minusem jsou přece jen kapitoly ze starších českých dějin, u kterých si autor občas trochu pomáhá složitými myšlenkovými konstrukcemi, které nemá nijak pramenně podložené a přitom ten stejný postup (tedy implikaci vlastního pohledu zpětně do historie) vytýká svým odpůrcům. Ale tyto tři drobnosti (ač jsem o nich psal možná až příliš) jsou přesto jen drobnostmi v naprostém nadšení, ve kterém jsem knihu dočetl. Pokud bych se odvážil srovnání například s Taberyho Opuštěnou společností, vychází z ní Šafr na celé čáře jako jasný vítěz, který se neuchyluje k přílišné smířlivosti a nebojí se pojmenovat nešvary a neduhy jak dob minulých, tak i doby současné. Jasně přisuzuje konkrétní činy konkrétním osobám a v 99% s ním souhlasím, ano, sv. Václav má stát mnohonásobně výš než jeho bratr Boleslav, ano, Hus občas musel na svou dobu působit jako fanatik neuznávající žádné hranice (přitom není nijak zpochybněna jeho vnitřní integrita, lidská odvaha či síla a pravdivost jeho myšlenek), ano, Žižka byl magor, šílenec, masový vrah a jedna z nejzápornějších postav našich dějin, ano, Bílá hora nebyla v určitém smyslu tak fatální porážkou, jak se ji pak snažily prezentovat další generace, ano, glorifikace Národního obrození a panslavismu nebyla ta nejlepší cesta na Západ, ano, vyhánění a masové vraždění českých Němců po druhé světové válce je genocida a Beneš na něm nese plnou politickou odpovědnost, ano všichni komunističtí prezidenti byli pouhými loutkami v rukou Moskvy a často jejich zařazení do galerií všech našich prezidentů je zcela mimo mísu, ano, Zeman a Babiš jsou to absolutně nejhorší, co nás od pádu komunismu potkalo. I když u toho posledního bych šel ještě dál, protože důsledky Babišovy politické činnosti na naši zemi budou mít ještě horší následky než celá doba komunismu. Je to prostě výborná kniha a (nejen) v současné době naprosto potřebná a nutná. Doporučuji všemi deseti.

Velice potřebné čtení. Stále dokola musí někdo zřejmě v Čechách poukazovat na „mýty“ (rozuměj nesmysly a lži), které jiní stále znovu opakují a vymýšlejí další. Tím nechci tvrdit, že kniha nemá slabší místa. „Pravdám a lžím“ vyprávěným v Čechách, se věnuje od dob svatého Václava, ale těžiště knihy je pochopitelně v historii posledních desetiletí až po politickou současnost. Přesto mi zde chybí například „vlastenecké“ mýty okolo příchodu praotce Čecha a původu toho „slovanského“ národa, který zde dnes žije (jeho "slovanství" už nás něco stálo!), nebo lži okolo odmítnutí Marshallova plánu a následné sovětské „pomoci“ v dodávkách pšenice (jen velice stručná zmínka). Naopak je možná až příliš mnoho místa věnováno třem posledním prezidentům včetně stávajícího, kde mi chybí třeba něco více o lži, neustále opakované všelijakými nahnědlými „vlastenci“, jak nás, národ a stát prezident Zeman osobně zachránil před imigranty ….. O tom, že lži o české minulosti, přetrvávající stále ve společnosti, mají velice praktický dopad i na jednotlivce a nemusí to být přímo v souvislosti s politikou, se asi nejlépe přesvědčila (podle článku v časopise Kauzy historie: Chodská rebelie) historička, která přijela na Chodsko diskutovat o Kozinovi. Když přítomným, někde v Trhanově či kde, popsala historická fakta, týkající se Jiráskem zostuzeného „Lomikara“, skoro došlo k fyzickému napadení rozzuřenými chodskými "vlastenci". Redaktor časopisu to popisuje takto: „(…..jedna renomovaná historička ….) nesetkala se s pochopením. Chodští usedlíci ji počastovali urážkami a nadávkami, až s ostudou raději utekla z přednáškové místnosti, kde začala houstnout atmosféra. Vážená historička nasedla do svého auta a pokusila se ujet, což se jí nakonec podařilo navzdory tomu, že Chodové měli tendenci ji fyzicky napadat a jeden z nich dokonce po ujíždějícím vozidle hodil vidle“ (konec citátu). O využívání historických lží v předvolební agitaci některých politiků a stran ani nemluvě. Přes dílčí nedostatky, jako knize velice potřebné a poctivě napsané, dávám plné hodnocení.