Jak už řekl Lustig (postava z pohádky Lotrando a Zubejda): „Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.“ V tom to případě vesmír je malý a o náhody tu není noze ve stejné míře, jako je ve vesmíru sluncí, asteroidů a kolonizovaných planetek. A tak se podruhé setkávám s majorem Smithem a na rovinu můžu říct, pořád mě tenhle týpek, co klame zjevem, baví. Ve druhém pokračování naší party z UFA máme tentokrát jednu menší misi, která trochu nabourá pořádky na UFU, ale to by nebyl major Smith, aby toho nevyužil i ve druhé, větší misi. Větší mise se tentokrát odehrává na vesmírné stanici, kde mi lehce přišlo, že major Smith hraje druhé housle, že si jen tak přiletěl (zřejmě vypil Felix Felicis) a pak čekal až mu souhra náhod připraví půdu pro velkolepí nástup. Ale to je jen menší výtka. Asi jsem si až moc přála podobnou akci jako byla na Waterlandu v první knize (možná ještě velkolepješí a promakanější). Tak snad příště? Protože doufám, že nějaký příště bude. Pořád tady máme spoustu otevřených oken a já se do nich chci podívat. Příkladem: kdo je Johny Doe? Pro koho pracuje Begonie? Co bude s Oldou? A kdo je, ksakru, strýček Jeroným? Tohle chci vědět a možná ještě víc, protože se mi líbí tenhle svět, kde není zbytečná brutalita, vraždění, příliš smutné líčení bezpráví. To všechno vidím jen když zapnu večerní zprávy. Proto je fajn od toho utéct a proč ne do širokého vesmíru a jeho okolí. Je sice pravda že tahle, ani předešlá knížka, není pro zaryté fanoušky žánru Sci-fi, ale pro mě, jako člověka který z Sci-fi žral nanejvýš Hvězdnou bránu, Star Trek viděl max jednu dvě epizody, a u Star Wars nikdy neviděl celé epizody 4, 5 ani 6, je to to pravé. K tomu si připočtěte příjemné tempo, které člověka tak nějak uklidní. Závěrem shrnutí: hodnotím čtyřmi zaslouženými hvězdami, pro ten uklidňující pocit, co ve mě knížka zanechala. První knížku jsem přečetla třikrát, schválně kolikrát přečtu tuhle, než vyjde třetí díl... à propos: docela by mě zajímal příběh, kde by majoru Smithovi nevyšel plán B, C, X ani 12, a byl by odkázaný na schopnosti svojí posádky, od který by byl oddělený. Možná by mohl mít (alespoň pro útěchu) u sebe Dashu Vlcek. Kdo ví, jak to s nimi bude dál ...?

Ano, vesmír je malý. To je dávno známé. Přinejmenším každému, kdo četl tuhle knížku. Skoro bych mohla jen citovat recenzentku Bess.h, která to moc pěkně shrnula. I v druhém díle se setkáváme s majorem Smithem, který není tak docela major Smith a v podstatě je tak trochu mrtvý, což mu ale nebrání, aby jako obvykle potíže řešil a způsoboval. Po přečtení jsem měla pocit, že chybí třetí díl. Příliš mnoho otázek zůstalo neozodpovězených. Stále nevíme, co se stalo Johnnymu Doe. Co je dál s Oldou. Osobně jsem nepochopila ani to, kdo nebo co je vlastně přesně teta Hortenzie, o strýčkovi Jeronýmovi ani nemluvím. Opět je tu velmi málo popisů a příběhů jednotlivých osob, což je vážně převeliká chyba. Možná je to jen moje tupost, ale poslední věta celé knihy mě naprosto zmátla a vůbec jsem ji nepochopila. Prozrazovat ji ale nebudu :-) Ale jak už tu zaznělo, je to scifi, kde se vystřelí jen párkrát a bez fatálních následků, kde se postavy nezmítají ve vypjatých vášních, kde se nevraždí lidé ani monstra, kde je zkrátka všechno tak nějak víceméně na pohodu. Pro ortodoxní scifi fanoušky tahle kniha není. Což je pro mě dobře, protože mě scifi moc nebere. Ale tohle se mi líbilo. Chci třetí díl!