Informačně je kniha dobrá, ale škoda anotace a řazení kapitol v knize, které vzbuzují mylná očekávání a kazí celkový dojem. Ciglbauer nepřináší úplně nová zjištění a neteoretizuje, jeho přínos je ve shromažďování regionálních dokumentů, které přetiskuje s důsledností místy možná až přehnanou. Přibližuje fungování jihočeského Gestapa a SD, působení Mimořádných lidových soudů, probere několik případů květnového násilí na Němcích – často ho organizovali dřívější konfidenti ve snaze jednak zbavit se svědků, jednak zalíbit se „vlasteneckou“ činností. Podtitul publikace ale naznačuje, že jádrem knihy má být Malého případ, použitý i jako rámovací text. O Malém bohužel není tolik informací, aby vydaly na víc než jednu samostatnou kapitolu, jenže místo jednoho soudržného textu jsou mezi různými odbočkami rozesety části jeho případu, což je náročné na pozornost. U umělecké literatury bych nic neřekla, ale u naučné oceňuji přehlednost. Navíc se některým svědkům věnuje zbytečný prostor – poměry ve firmě Baťa ve 30. letech mě sice zaujaly, ale Malého se týkají opravdu hodně vzdáleně. Rozhodnutí autora a nakladatelství postavit knihu na tomto konkrétním případu nerozumím, ale v souhrnu je to publikace zajímavá, především pro zájemce o jihočeskou historii. Beletristickým pandánem této knihy by mohla být Kohoutova Hvězdná hodina vrahů. Je vidět, že totalita a anarchie ani tak neprobouzejí v obyčejných lidech sklony k agresi, jako spíš některým jedincům uvolňují ruce k činům blízkým jejich naturelu, přičemž oběti a omluvy se mění podle momentálních okolností. Ostatně značná část květnových vrahů udělala rychlou kariéru u bezpečnostních složek jak prvního, tak druhého totalitního režimu.

Kniha je nepochybně počinem zajímavým především pro nadšence do českobudějovické, potažmo jihočeské historie, našich válečných a těsně poválečných dějin, popřípadě i historie české kriminalistiky. Příběh Vladimíra Malého však nebyl na můj vkus dostatečně rozpracován, řada informací je převzata z již existujících zdrojů, v řadě ohledů v něm stále zůstává dost bílých míst a záhad. Autor myslím mohl s vydáním knihy ještě pár let počkat a shromáždit mezitím, třeba i skrze pamětníky či spíše jejich potomky, další prameny a svědectví k některým dosud ne zcela objasněným skutečnostem. Už jen to, že Jan Ciglbauer v publikaci neuvádí prakticky nic o protagonistově životě po propuštění ani datum jeho úmrtí (a platí to i u některých dalších osob, jimž je v knize věnována jinak vcelku obšírná pozornost), mi přijde poněkud rozpačité, byť si uvědomuji nesnadnost takového pátrání. (Na druhou stranu není právě toto náplní a klíčovou hnací silou práce badatele?) Politováníhodné je i to, že knize, která není stylisticky nijak oslnivá, nebyla věnována patřičná redakční a korektorská péče. Obsahuje tedy řadu pravopisných, gramatických a interpunkčních chyb a neobratností (namátkou *Durinsko, ulice *u Černé věže, vícekrát se vyskytují rozpory v pravopise jména, popř. rodném jméně různých popisovaných osob, třeba i na prostoru jediné stránky). Hlavní přínos této knížky tedy spočívá především v (opětovném) vytažení několika pozoruhodných lidských a kriminálních případů z období cca 1938-1948 na světlo. Cenné je také publikování řady dokumentů a svědectví z archivů (jakkoli někdy dost možná s drobnými chybami; v některých případech navíc s otazníkem, zda je jejich plné znění bez následného vysvětlujícího autorova komentáře pro příběh opravdu relevantní). Zájemce o problematiku uvedenou v úvodu této krátké recenze tedy kniha jistě potěší a obohatí, sám se však nemohu zbavit dojmu, že jde tak trochu o promarněnou příležitost.