Velmi záslužná kniha, která se věnuje jak počátkům dvojice Š+G, tak počátkům beatu v Československu. Překvapilo mě, jak velký vliv na to oba pánové měli, a to jsem si myslel, že se velkých překvapení nedočkám. Oceňuji zároveň množství doopravdy zajímavých fotografií, reprodukcí plakátů, programů, článků i komiksů. Hvězdičku nicméně musím strhnout za trochu chaotickou strukturu knihy, kdy se několikrát různé informace zbytečně opakují (napřed jde o čísi citaci, kterou o pár odstavců či stránek dál Lubomír Červený víceméně převypráví vlastními slovy) a jiné zase chybí.

Kdo z mladých lidí by nesnil o dobré partě, o legraci, o úspěchu? Zkrátka o něčem takovém, co se v klubu Olympik nakonec povedlo? Už to samo je krásným námětem na knížku, ty splněné představy, podložené hravostí, vlohami, ale i trpělivostí a spoustou práce. Nelze než obdivovat, na co všechno Š+G i jejich kamarádi pamatovali, co sami zařídili nebo pro to někoho získali, kdo všechno na jejich klub navázal a jaké silné vzpomínky kdo má. Jsem ráda, že tahle knížka vyšla a že má co říci jak pamětníkům, tak i někomu, jako jsem já, příslušník generace o 20 let mladší. Ráda jsem s rodiči a bratrem jako dítě koukala na TV na „Návštěvní dny“ a jiné podobné pořady, vnímala veselou a dobrosrdečnou atmosféru, hledala jsem si po časopisech podrobnosti o jednotlivých osobnostech a vítala všechny ty drobné střípky, z kterých jsem si mohla utvořit mozaiku svých vědomostí o nich. Co se mi líbilo asi nejvíc, to bylo spojení bujnosti s kázní, recese s umírněností, humoru s dojetím, prostě to citlivé vyvažování jednoho s druhým, co je podle mě tím hlavním důvodem, proč se ještě po tak dlouhé době na Š+G a na jejich přátele s láskou vzpomíná.